Hlavní obsah

Jachtařka Fenclová poznala atmosféru olympiády až v srdci her: Ve Weymouthu to bylo strohé

Radek Malina (Londýn)Právo

Splnila si sen. Nejen premiérovou účastí na olympijských hrách, ale i umístěním mezi nejlepšími deseti závodnicemi ve třídě Laser Radial, které závodily na jihu Anglie ve Weymouthu. Skutečnou atmosféru největšího sportovního svátku světa však jednatřicetiletá Veronika Fenclová zažila až v okamžiku, kdy se přesunula do Londýna mezi hlavní část české olympijské výpravy. „Jinak bych si připadala jako na obyčejných závodech,“ krčila rameny.

Foto: Bernat Armangue, ČTK/AP

Česká jachtařka Veronika Fenclová bojuje s Marit Bouwmeesterovou z Nizozemska na olympijské regatě třídy Laser Radial

Článek

Jak jste při premiéře na olympijských hrách byla spokojená s konečným devátým místem?

Boj o olympijské medaile sedl hlavně lidem, kteří mají rádi silný vítr. Pořád hodně foukalo. Já jsem spíše univerzál. Sedí mi proměnlivý vítr. Závodilo se na různých okruzích. Jednou na otevřeném moři s velkými vlnami, jindy u břehu, kde to takříkajíc skákalo. Dvě rozjížďky jsem zajela relativně hodně špatně, což se odrazilo na umístění. Myslím ale, že s ohledem na zázemí jachtingu v Česku jde o dobrý výsledek. Mrzelo mě, že jsem si ve finále o jednu příčku pohoršila, ale celkově jsem spokojená.

Soutěž jachtařů se uskutečnila ve Weymouthu na jihu Anglie. Žilo místo olympijskými hrami?

Popravdě řečeno, vůbec. Potkávala jsem stejné lidi jako na normálním závodě. Jen velká bezpečnostní opatření mi připomínala, že jsem na olympijských hrách.

Byl o rozjížďky na moři velký zájem mezi fanoušky?

Při finálové byla dobrá atmosféra, protože na kopec, pod nímž se soutěžilo, prodávali organizátoři vstupenky a fakt dorazilo hodně lidí. Ale šlo o jedinou rozjížďku. Angličané jsou náruživí jachtaři, takže svým fandili hodně. Při finále člověk lidi vnímal, protože se jezdilo blízko u břehu. Ale určitě jsem nepotřebovala špunty do uší jako Bára Špotáková na atletickém stadiónu (směje se). Když jsem se po příjezdu do Londýna, to byl velký skok. Chtěla jsem projít olympijským parkem a měla velké problémy. Všude narváno, tisíce fanoušků. Ve Weymouthu bylo pár britských vlaječek.

Sportovci v Londýně si pochvalovali zázemí olympijské vesnice. Jak vypadalo vaše ubytování?

Bylo hodně strohé. Na podlahách chybělo lino nebo koberce, nábytek prakticky žádný. Měli jsme jednu skříň, kam ve dvou lidech věci prakticky na tři týdny naskládáte těžko. Samostatnou kapitolou pak bylo stravování. Když jsem dorazila do vesnice v Londýně, pochopila jsem, proč si sportovci zdejší kuchyni tolik pochvalovali. My jsme měli ve srovnání s jejich mezinárodní nabídkou jen tři jídla, o kvalitě škoda mluvit. Ale je pravda, že zákusky byly hodně dobré (směje se).

Takže se vzdálenost od Londýna projevila hodně negativně?

Olympijská atmosféra na mě dýchla až v Londýně. Kdybych nedorazila, asi bych ji vlastně nepoznala. Vyrazili jsme na atletiku, na basketbal. Atmosféru jsem nasála skutečně až přímo v srdci her. Navíc jsem byla v Londýně poprvé, protože dosud jsem zde používala jen letiště při přestupech na cestách k závodům. Fakt zážitek.

Máte už naplánovaný program po olympijských hrách? Vyrazíte do hor, jak jste si plánovala?

Asi pojedu s přítelem surfovat (směje se). Od malička jsem u vody, mám ji ráda a trávím na ní spoustu času. Dovolená nebude jiná.

Reklama