Článek
Jak příznačný by byl v tomto ročníku triumf rodáka ze žhavých končin... Hic takřka brazilský panoval v říjnovém odpoledni. V potu se koupali jezdci, 13 000 fandů si užívalo takřka letní piknik. A viděli vítězství Runeho Holty, Nora, který má i polský pas.
„Pro mě je to na ho..., jsem naštvaný,“ láteřil Lindbäck. Smutně pohlížel na trofejní přilbu ležící před Holtou.Otíral čelo, na něž mu padaly dredy. Svéráz jezdecké scény, do Švédska adoptovaný Brazilec...
Po trablech s alkoholem a podle mnohých i s jinými návykovými látkami již kdysi skoncoval se závoděním. „Ale to je minulost, už zase se snažím bojovat o místo mezi nejlepšími. A chci být nejlepší,“ tvrdil šestadvacetiletý netypický Seveřan.
Do elitní sestavy Grand Prix už se vrátil, ale stejně jako jeho nedělnímu přemožiteli se mu v něm letos nedaří tak, aby byl mezi prvními osmi, kteří se udrží v seriálu i pro příští rok.
„Teď můžeme leda urvat co nejlepší výsledek v posledním závodě v Polsku a doufat, že dostaneme stálou divokou kartu na další sezónu,“ shodli se oba po finále, v němž Holta zažíval po dvou letech znovu skvostný pocit vítěze.
Přitom v Pardubicích podobně jako v roce 2009 ani startovat nemusel... V polské lize ho ale Toruň nakonec neupotřebila, a tak byl volný pro východní Čechy. „Trenéři mi v Polsku řekli, že mají lepší jezdce, tak jsem rád zamířil do Pardubic. Doufám, že jsem ukázal, že jsem nejlepší. Aspoň teď a tady,“ připomínal osmatřicetiletý matador a pochybovačům dal najevo, že mu je dostatečně blízká i řeč jeho druhé domoviny. "Nema problema," reagoval se smíchem a stylově na dotaz, jak je na tom coby rodák ze Stavangeru s polštinou.
