Hlavní obsah

NADĚJE PRO TOKIO: Jsem bitkař. Kdo se chce seřezat, jde za mnou, vypráví Krpálek

Michal OsobaSport.czPrávo

Jako aktuální olympijský vítěz vyrazí Lukáš Krpálek do kolébky juda, aby v ikonické hale Budokan útočil na další zápis do historie svého sportu. Olympiádu ve dvou nejtěžších kategoriích dosud nikdo nevyhrál… Na exkluzivní rozhovor s českou hvězdou se můžete podívat na následujícím videu.

Když jsem byl poprvé v Japonsku, po každém tréninku jsem brečel, přiznává Lukáš KrpálekVideo: Sport.cz

 
Článek
Lukáš Krpálek
Narozen: 15. listopadu 1990 v Jihlavě
Kategorie: nad 100 kilogramů
Trenér: Petr Lacina
Klub: USK Praha
Bilance na OH: Londýn 2012 – 7. místo, Rio 2016 – zlato
Další úspěchy: mistr světa do 100 kg z Čeljabinsku 2014, mistr světa nad 100 kg z Tokia 2019, bronzový do 100 kg z MS v Paříži 2011 a Rio de Janeira 2013, mistr Evropy do 100 kg z Budapešti 2013 a Montpellieru 2014, mistr Evropy nad 100 kg z Tel Avivu 2018, vicemistr Evropy a stříbrný z Evropských her do 100 kg v Baku 2015, bronzový nad 100 kg z ME 2017 ve Varšavě a Lisabonu 2021
Stav: ženatý, manželka Eva, syn Antonín (4 roky), dcera Mariana (3 roky)
Vzdělání: vyučený truhlář, student VŠ tělesné výchovy a sportu Palestra
Záliby: rodina, rybaření, motorky, jízda na kole
Kdy bude v akci
Kategorie nad sto kilogramů proběhne v hale Budokan v pátek 30. července. Úvodní kola a čtvrtfinále budou probíhat od 4.00 SELČ, opravy, semifinále a finále jsou naplánovány v bloku od 10.00.

V Budapešti teď skončilo mistrovství světa. Vy jste dopředu prohlásil, že ho obětujete přípravě na olympiádu. Bylo pro vás zvláštní, ač zdravý, sledovat šampionát v televizi?

Zvláštní pocit to byl. Když jsem mohl, na mistrovství světa jsem startoval pokaždé od roku 2009, jen v roce 2017 jsem vynechal, to jsem měl zraněný kotník. Kdyby byl šampionát v normálnějším termínu než měsíc před vrcholem, na který se dlouhodobě připravuju, tak bych asi nechyběl. Ale teď jsme se s trenéry domluvili, že se maximálně připravíme až na olympiádu, která je pro nás mnohem přednější. Doufám, že to byl správný krok.

Více než tříměsíční zápasová pauza před olympiádou nevadí?

Myslím, že je optimální. Není dobré, když je pauza moc dlouhá, třeba půl roku od posledního závodu. Tohle je myslím hraniční, abych byl dobře připravený.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Lukáše Krpálka čeká v Japonsku boj o druhé olympijské zlato.

Na co se dá taková přestávka využít?

Snažíme se vypilovat různé detaily, kterým se věnujeme denně, abych byl schopný je předvést na závodech. Už na mistrovství Evropy jsem se o to snažil, některé bohužel nedopadly, na druhou stranu jiné jsem zařadil ve výborný okamžik a dokázal díky nim vyhrát.

Se soupeři se pravidelně potkáváte, každý váš zápas se dá najít na videu. Můžete se navzájem vůbec něčím překvapit?

Pravě tím, že se snažíme během posledního půlroku zařazovat nové věci, tak šance překvapit je. Ale jsou to techniky, které ještě nemám tolik zažité, a může se stát, že na to doplatím. Převážně pracuju na boji v postoji, i když i na zemi se snažím posouvat dál.

Naděje pro Tokio

Jak vlastně judista pozná, v jaké je formě? Atlet nebo plavec může absolvovat měřený trénink, vy ne…

Hodně se ukáže na tréninkových kempech. Potkávám se tam se soupeři, s nimiž se můžu potkat i na olympiádě. Samozřejmě je někdy lepší, když jste na tom špatně na kempu a forma přijde v závodní den. Ale už jsem zažil mistrovství Evropy i světa, kde jsem se před akcí cítil špatně a bylo z toho krásné umístění, i naopak.

Jaké tréninkové kempy vás před cestou do Tokia ještě čekají?

Teď přijde jeden na Slovensku, kam by měla dorazit velká část zemí, které pak budou na olympiádě. A řeší se tréninkový kemp v Uzbekistánu, ale není ještě potvrzený.

Vloni jste hodně trpěl cestovními omezeními, na kempech jste se nemohl s potkávat s nejlepšími judisty. Je už teď situace lepší?

Pořád to není ono a všechno je hodně omezené, ať už počtem lidí, nebo tím, že některé státy na kempy nejezdí. Ale určitě je to lepší než vloni.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Lukas Krpalek (@lukaskrpalek)

Když váš krajan David Klammert získal bronz na Grand slamu v Turecku, pochvaloval si pocit, že se s ním na dalším kempu chtěli všichni prát. To vy asi zažíváte neustále…

Je pravda, že zájem bývá velký. Kdo se chce pořádně seřezat a dát do tréninku všechno, jde za mnou. Ale tak to bylo už před olympiádou, protože mám judo založené na tom, že jsem takový bitkař. Chodím spoustu randori (judistický sparing) v kuse, což ty judisty baví.

Také se vám naopak někdo vyhýbá?

Určitě jsou lidi, s nimiž se moc nepereme. Buď se tomu vyhýbají oni, nebo spolu jdeme, jen když na nás nikdo jiný nezbude. Ale většina lidí se chce se mnou prát a já s nimi.

Vedou se někdy i v judu psychologické bitvy či „trash talk“ známý z boxu či MMA?

Ne, tohle u nás ani být nemůže. Filozofie juda je jasně daná.

Už víte, kdy do Tokia vyrazíte?

Původně jsme měli v plánu letět se čtrnáctidenním předstihem a trénovat na univerzitě. Bohužel jsme to museli zrušit, protože by nám sice umožnili tam trénovat, ale bez Japonců, což by pro nás bylo v podstatě zbytečné. Proto jsme zvolili kemp v Uzbekistánu, návrat do Čech a týden nato odlet na olympiádu. Týden před závody kvůli aklimatizaci, povezeme si i své sparingpartnery, s nimiž trénujeme tady v Praze.

Pořád není jasné, jestli v Tokiu budou aspoň domácí diváci. Ztratila by tím hala Budokan své kouzlo, nebo by vám nevadilo, kdyby domácí judisté přišli o podporu?

Rozhodně by mě to mrzelo. Takhle velký turnaj by bez diváků na svém kouzle ztratil. I když fanoušci poženou své judisty, tak je tam chci. Snad žádný sportovec nechce startovat v závodě, o kterém dlouho sní, bez diváků.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Judista Lukáš Krpálek.

Do Japonska létáte za normálních okolností pravidelně na kempy. Máte tedy z Tokia zprávy, jak se Japonci k pořádání her stavějí? Průzkumy vycházejí dost odlišně.

Často si volám s jedním Čechem (Radek Hecl), který v Japonsku žije už deset let, s japonskou manželkou má tři děti. Popisoval, že teď měli volby a jeden kandidát se v kampani stavěl dost proti olympiádě, tak se to hodně řešilo. Ale naposledy mi říkal, že většina Japonců hry chce i díky tomu, že se učinila spousta omezení kolem diváků i pohybu sportovců.

Když se vloni rozhodlo, že se hry v Tokiu o rok odkládají, co pro vás bylo nejtěžší?

Pro mě to bylo hrozně těžké přijmout proto, že celé dva roky, kdy běžela olympijská kvalifikace, byly trošičku zbytečné… Musel jsem si to trochu přenastavit v hlavě, uzpůsobit přípravu. A pořád tam byla nepříjemná vidina, že nevíte, jestli olympiáda za rok vůbec bude. Ale ta doba byla samozřejmě složitá pro všechny, doufám, že je za námi a už se všechno vrací k normálu. I když to už jsem si říkal za ten rok a půl tolikrát…

Změnilo se od doby, kdy jste přešel do nejtěžší hmotnostní kategorie, rozložení sil? Dlouho se mluvilo o souboji titánů, vás a dlouho neporazitelného Francouze Teddyho Rinera, teď se zdá, že adeptů na zlato je mnohem víc.

Před pár dny jsem nad tím přemýšlel a klidně můžu říct, že tam je tak šest až osm lidí, kteří můžou zlato vybojovat. Konkurence šla brutálně nahoru, ta kategorie se hodně změnila, jak nás přišla spousta z nižší váhy. Dřív tam nejlehčí vážili kolem 135 kilo, teď je jich dost i pod 115. Zápasy jsou pohyblivější a myslím, že i Riner s tím hodně bojuje. Když se pral s těmi těžšími, udělal je do dvou minut na kondici a zápas měl pod kontrolou. Teď jsou ti lehčí lépe kondičně vybaveni, dokážou mu vzdorovat. Také letos startoval jen začátkem roku na Masters, kde vyhrál.

Vám vloni nevyšel podle představ evropský šampionát v Praze, pak jste prohrál hned první zápas v Tel Avivu. Nezapochyboval jste v ten moment o sobě?

To víte, že jsem z toho byl hodně špatnej a bylo to pro mě hrozně těžké období. Na druhou stranu, když vezmu přípravu, kterou jsem absolvoval před Evropou a po ní, tak s ní se asi nedá vyhrávat. Pak jsme začali jezdit víc po kempech a závodech, abych se pral s těmi dobrými, i když to pak v každém zápase třeba nevyjde. A dva týdny nato jsem vyhrál v Praze Evropský pohár, na Grand Slamu v Antalyi získal bronz, další na mistrovství Evropy a cítil se líp.

Hodně judistů už využívá služeb mentálních trenérů, vy jste se nikdy neocitl v situaci, kdy byste to zvažoval?

Vždycky jsem byl člověk, který se snažil poradit si sám. Pár takových okamžiků jsem měl, ale pak jsem si to vyřešil po svém. Začal jsem si psát poznámky, co dělám špatně, co dobře, co změnit. A to mi hrozně pomohlo. Když se dostanu zase do toho stavu, podívám se, co jsem si dřív napsal, případně něco doplním. Snažím se sám se sebou pracovat a vždycky to zabralo.

Reklama

Související témata: