Článek
Jaký pocit ve vás převažuje?
Spíš rozčarování, že nejsem v pořádku. Na rekord jsem si věřil, kdyby nevyšel v Düsseldorfu, padl by jinde, natrénováno mám. Snad zdravotní problém nebude vážný a do mítinku v O2 Areně se dám dohromady. Ale zbrzdilo mě to a nemůžu závodit, to mě štve.
Zranění jste v Düsseldorfu cítil už po rozběhu?
Právě že vůbec. Až když nás odvedli na finále, v rozcvičení jsem při náběhu na překážku ucítil bolest. Tak jsem se na to vykašlal.
Po prvním závodě sezóny v Lucemburku jste také měl svalový problém.
Je to na stejné noze, ale vůbec nevím, co to je. Třeba to byla jen křeč, v pondělí půjdu na rezonanci a další vyšetření a budu vědět víc.
Zrušil jste start v Karlsruhe, s víkendovým mistrovstvím republiky počítáte?
Tam nepoběžím, nejdůležitější je pro mě halové mistrovství Evropy. I kdyby mě to mělo stát start v O2 Areně, i když tam chci běžet. Věřím, že výkon 7,55 není můj konečný, vždyť v Düsseldorfu jsem byl na třetí překážce poslední a ještě jsem z toho doběhl druhý v českém rekordu.
Kubánec Robles kvůli zranění musel dokonce sezónu už ukončit.
Ale byl v Düsseldorfu. Ptal jsem se ho, jak na tom je, a on říkal, že si zranění přivodil už na soustředění a že halovou sezónu končí. Tak jsem se tak soucitně pousmál, že to je škoda. Pak přišel za mnou po rozcvičení on, ptal se mě, co mi je, a když jsem mu to řekl, tak mi ten soucitný úsměv vrátil.
To asi potěší, když se o váš stav zajímá světový rekordman, ne?
Určitě. Jsem rád, že si mě pamatuje z letní sezóny jako jednoho z nejlepších Evropanů.
