Článek
Vzpomenete si vůbec ještě někdy na loňský rok?
To si pište, že vzpomenu, a moc dobře. Ale i když je běžec na dně, jde do závodu s tím, že chce bojovat. Jen na to třeba nemá a závod bolí pětkrát víc, než když je v pohodě. Ale ty vzpomínky zůstávají.
O to víc si teď vážíte toho, že jste se vrátil do evropské špičky?
Určitě. Moc dobře si to uvědomuju a žene mě to vpřed. Vždyť vloni mě bolela osmistovka víc než teď poslední dvě kola při pěti kilometrech na mistrovství republiky, protože jsem na to neměl. Byl jsem na dně, tahal jsem to z paty a teď si běhání zase užívám.
Na své hlavní trati 1500 metrů jste letos nejrychleji běžel v Oslu čas 3:35,26. Cítíte, že jste ještě neprodal všechno, co ve vás je?
To si sportovec myslí vždycky. Po závodě si říkám, že jsem neprodal ideální formu. Na druhou stranu, když se člověk nad tím zpětně zamyslí, říká si, že možná ani nemusí přijít. Já si budu přát, aby forma v Curychu byla aspoň taková jako na Odložilově memoriálu, v Oslu nebo pak na mistrovství Evropy družstev v Braunschweigu. Kdyby to bylo ještě lepší, asi by to bylo až moc super, to bych jim nedal šanci. (úsměv) Stejně vždycky rozhoduje daný den a hodina, neexistuje nějaký matematický vzorec, podle něhož by se to dalo předpovědět.
V evropských tabulkách jste nyní osmý, na druhou stranu nad vámi není nikdo, koho byste nemohl porazit. Souhlasíte?
Přesně tak to beru. Sice Nor Ingebrigtsen běžel 3:31, ale to bylo v ideálních podmínkách v Monaku. On běhá všechny závody tak, že visí na ocasu, pak zabere a nějak to udrží. V Curychu to bude jiné, jedu tam s tím, že se nebojím nikoho, v závodě bez vodiče se dá soupeřit s každým. Samozřejmě, kdyby tam byl El Guerrouj, který běhal 3:28 na požádání, je to něco jiného, ale tady mezi námi není takový rozdíl.
Cílem tedy pro vás zůstává zisk medaile?
Samozřejmě. Budu se o ni snažit a udělám pro ni všechno. To je můj cíl.
