Článek
Jamajský sprinter Usain Bolt hovořil v Praze s novináři.
Jamajský sprinter Usain Bolt dostal v Praze tenisovou raketu..
Jamajský sprinter Usain Bolt během tiskové konference dv Praze.
Jamajský sprinter Usain Bolt v Praze.
Pokud jste zdravý, nikdy ostravský mítink nevynecháte. Čím to?
Mám k tomu tři důvody. Pokaždé je plný stadión, lidi mi dávají spoustu energie. Alfons (manažer mítinku Juck) je skvělý člověk. A strašně se mi líbí ta křišťálová trofej pro vítěze.
Co se vám vybaví, když se řekne Česko?
Upřímně? Zima. (rozesměje se) To mi naskočí jako první.
Byla letos vaše účast v ohrožení? V Německu jste byl na kontrole u lékaře.
Po prvním závodě jsem trochu zacítil zadní stehenní sval, tak jsem radši k doktorovi zašel. Ale říkal, že je to v pohodě, v úterý jsem trénoval a všechno bylo v pořádku.
Na jaký výkon si tedy v Ostravě troufáte? Při prvním startu jste běžel čas 10,05.
Teď se ale cítím lépe. Pořadatelé slibují i dobré počasí, tak pod 9,90 bych se chtěl dostat.
Poběžíte i proti světovému rekordmanu v desetiboji Ashtonu Eatonovi. Z jaké desetibojařské disciplíny byste měl největší obavy?
Nezvládl bych tyč, každou jinou bych snad s trochou tréninku zvládl. A před patnáctistovkou bych odstoupil. (směje se) Na své první olympiádě jsem bydlel s Mauricem Smithem, bavili jsme se o tom, kolik práce musejí desetibojaři odvést, mám k nim respekt.
Poprvé jste v Ostravě startoval v roce 2006. Hodně jste se od té doby změnil?
Zestárl jsem, z toho úplně nemám radost. Ale jsem i vyzrálejší, mám víc medailí, což je fajn. Určitě mám i víc fanoušků a snad jsem za tu dobu inspiroval spoustu dětí.
Některé i teď na Julisce. Ke komu jste vzhlížel vy?
K Michaelu Johnsonovi. Když vyhrál v Atlantě, chtěl jsem být jako on. Nešlo mi o světový rekord, ale chtěl jsem být jednou také olympijský vítěz. K tomu byla třeba tvrdá práce a oddanost. To je i můj vzkaz dětem: Mějte velké sny a pracujte na nich, pak se splní.
Vy jste teď v 29 letech v jaké fázi kariéry?
Už jsem v cílové rovince. Blížím se cílové čáře, ale nedokážu říct, jak blízko jsem. Chci končit na úrovni, vždycky jsem myslel, že za rok po mistrovství světa v Londýně konec přijde, ale trenér říká, ať to nechám otevřené. Pořád mě baví závodit, a když zvládnu méně trénovat a přitom běhat pořád rychle, tak u atletiky zůstanu.
Život sportovce vás baví stále stejně?
Závodění a cestování po světě mě pořád baví. I focení, někdy také tiskovky. Neberu to jako práci, i když to tak vlastně je. Horší je to s tréninkem.
Ten snášíte čím dál hůř?
Když jsem fit, stále trénuju dvakrát denně, to se nemění. Ale jak stárnete, potřebujete víc masáží, ledových koupelí… Požadavky vašeho těla se mění.
Své individuální světové rekordy jste naposledy posunul před sedmi lety. Můžete je ještě zlepšit?
Určitě, mé motto zní, že všechno je možné. Když zůstanu zdravý, můžou přijít i rekordy. Hlavně na dvoustovce bych chtěl prolomit hranici 19 sekund, na to se soustředím.
Atletika neprožívá úplně snadné období. Jak se díváte na současnou situaci kolem dopingu, kdy se opět prověřují i vzorky z olympiády v Pekingu?
Ani jsem nevěděl, že se při testování dá jít až do takové historie. Je to drsné, ale sportu se to dotýká už dlouhé roky. Agentura WADA i IAAF odvádějí dobrou práci, tak snad se atletika očistí a posune vpřed, i když to je dlouhý proces.
