Článek
Úspěšně zakončila bakalářské studium oboru učitelství pro mateřské školy, mohla by se věnovat naplno atletice. „Ale přijde mi, že toho mám daleko víc, než když jsem do školy chodila. Teď jsem člověk na pracáku, který si různě musí přivydělávat, protože nemám sportovní úvazek,“ popisuje Šafránková.
Do března chodila každý den učit děti do školky, teď pracuje nárazově. „Různě hlídám děti, chodila jsem uklízet, je toho mraky,“ vypočítává Šafránková, která má ve sbírce stříbrné medaile z juniorského mistrovství Evropy i světa a kontinentálního šampionátu do 23 let.
Děkuje mámě
Volného času jí tak teď mnoho nezbývá. „Pořád někde běhám. Dost často si říkám, jak mi to může takhle jít,“ připouští. Ale nestěžuje si. „Beru to sportovně, svým způsobem mě nakoplo ukázat lidem, že to jde. A jsem hodně závislá na mamce, která mi pomáhá,“ děkuje Šafránková.
Bohatý má i závodní program, za poslední dva měsíce zvládla jedenáct startů, o minulém víkendu stihla sobotní mítink v polském Štětíně, cestu dlouhou téměř 700 kilometrů s příjezdem do Tábora v půl třetí ráno a dopoledne už házela mistrovství republiky. Únavu na sobě nenechala znát, potvrdila, že formu stabilizovala daleko za 70 metry.
Letošní výkonnost by jí mohla přinést i úvazek v některém vrcholovém středisku. „Něco se rýsuje, snad to dopadne. Bylo by fajn, kdybych se před olympiádou mohla soustředit jen na trénování a závodění,“ říká Šafránková. Lepší zabezpečení by jí pomohlo i v regeneraci a lékařské péči, v aktuálním olympijském cyklu řešila nejednu komplikaci.
Bojovala se zraněními
„Rok po Londýně mě bolelo pod kolenem, z ploché nohy se mi přetěžovaly svaly na zadní straně stehen, ale povedlo se to vyléčit,“ popisuje. „Pak jsem začala trénovat, dostala se na dobrou výkonnost, jenže v další sezóně jsem si utrhla meniskus,“ líčí kladivářka, pro níž bude Rio druhou olympijskou účastí.
Blízko měla už ke startu v Pekingu, kdy ji ale přehodila Lenka Ledvinová. „Hodně mě to mrzelo. Celou dobu se zdálo, že pojedu, ale zrovna, když jsem získala stříbro na juniorském mistrovství světa, přišla zpráva, že nejedu,“ vybavuje si.
„Pak v Londýně jsem zažila tu atmosféru a teď do Ria už se nejedu na hry podívat, ale opravdu tam zazávodit a předvést pořádný výkon,“ plánuje.
Co si pod tím představit? „Nebojím se říct, že bych mohla hodit třeba i 74 metrů, ale to jsou zatím takové sny,“ říká. Na loňském mistrovství světa v Pekingu se za výkon 74,02 m udělovala bronzová medaile.
