Článek
Bral byste bronz i do třetice?
Po těch posledních sezónách by byl určitě dobrý. Ale třeba v Göteborgu jsem byl třetí za 20,29, to teď určitě nenastane. Na medaili bude třeba minimálně 20,80 a víc, možná i 21 metrů.
Vy jste letos předvedl 20,84, což je nejvíc od roku 2013, kdy jste měl i jednadvacetimetrovou formu. Cítíte, že se blíží?
Taky mě letos bolelo operované koleno, které se předtím tři roky neozvalo, nemohl jsem se pořádně rozklusat. Lepší by to snad mohlo být venku, pokud vydržím zdravý, můžu hodit ještě o kus dál.
Na mistrovství republiky vás omezovala bolest lokte, ta už ustoupila?
Bolel mě tak půl roku, pak jsem to řešil s doktorem, který říkal, že tam byly už zahojené hematomy, píchl mi tam plazmu a bylo to dobré. Na republice jsem spíš nechtěl riskovat, abych si to zase neobnovil.
Za svoji kariéru jste už měl poměrně dost zdravotních potíží, stejně jako váš tréninkový kolega Tomáš Staněk. Jste smolaři, nebo je to mezi koulaři běžné?
Co vidím kolem sebe, asi to běžné je. Navíc já jsem ještě dost volný, hypermobilní, takže jsem k tomu možná ještě náchylnější.
Při čem těla koulařů nejvíce trpí?
Nejvíc asi posilovnou, když na sobě máme velké váhy. Navíc se vzájemně hecujeme, snažíme se o osobáky. Zvlášť když jsme tam tři, tak se chceme přeskočit, předběhnout a zvednout víc, jdeme na krev, až najednou někdo řekne „Au“. To je největší riziko.
Trenér Petr Stehlík vás tedy spíš s blížícím se vrcholem sezóny krotí?
Snaží se, abychom nechodili v trénincích úplně naplno a třeba jen dva cviky. Samozřejmě musíme na vyšší váhy, jinak by to nemělo smysl, ale absolvujeme toho méně.
Jaké tedy máte osobní rekordy ve srovnání s Tomášem Staňkem?
Tomáš má vyloženě silný bench, zvládne 240 kilo, já 190. Já mám zase lepší nohy, jdou mi dynamičtější cviky, spíš využiju techniku než sílu.
Hecujete se i při samotných závodech?
On se mě spíš snaží nahecovat, já ho umírnit. Tomáš bývá přehecovaný, já vypadám klidně, ale spíš vevnitř. Když má osobák přes 21,30 a limit je 20,30, musí to lehce hodit prvním, ne to zbytečně rvát na víc pokusů. To zbytečně unaví, zvlášť když je finále ve stejný den.
Vy máte na vrcholných akcích poměrně vysokou úspěšnost, dodává vám to klid?
Asi si člověk trochu zvykne, ale taky jsem nervózní, i když mi to vcelku vycházelo. V hale přece jen postupuje jen osm lidí a konkurence je podle tabulek velká. Ale věřím si.
