Rubriky:

Atletika

Výškař Janků si medailí zřejmě vysloužil povýšení

9. srpna 2006 22:21 - GÖTEBORG

Chtěli ho vyhodit z Dukly Praha, místo toho bude výškař Tomáš Janků zřejmě povýšen. Na mistrovství Evropy v Göteborgu ve středu rázně odpověděl na ultimátum z vedení svého klubu a vybojoval senzační stříbrnou medaili. Navíc porazil olympijského vítěze Stefana Holma i jeho krajana Linuse Thörnblada, kteří měl masivní podporu domácího publika, či Rusa Jaroslava Rybakova, halového mistra světa.

"Tak to si zasloužíte tak hodnost generála, ne?" navrhli po závodu žurnalisté. "Ne, kdepak, od toho jsou tam jiní," usmíval se Janků.

Od nadřízených měl jasnou podmínku. Pokud nepostoupí do finále, jeho kariéra v Dukle Praha skončí. "Srovnal jsem si to v hlavě, kdyby to nevyšlo, tak bych skončil," uvedl dnes. A neměl dostat podobné ultimátum již dřív? "No, asi mi to svědčí," smál se. "Ne, radši ne, já už nechci žádné podmínky," zvážněl na chvíli.

Skákal přes bolest

Závod si atlet s propůjčenou hodností nadporučíka náramně užíval, třebaže od výšky 230 cm skákal s křečí v lýtku. "Pocítil jsem beznaděj, ale pak jsem si řekl, že to risknu a skákal jsem přes bolest," uvedl. "Možná to i k něčemu bylo, kdybych ho měl zdravé, tak bych to třeba neskočil. To už se ale nikdy nedozvím," usmíval se spokojeně.

Rozhodl se riskovat, cítil životní formu a nechtěl vzdát kvůli zranění. "Skákal jsem s tím, že tam tu nohu strčím a buď se ozve velká rána, nebo se to povede," vylíčil svou taktiku. Chvíli dokonce bojoval o zlato, když si nechal nastavit laťku na výšku 238 cm, což by bylo nový český rekord. Pokus však proběhl. "Nechtěl jsem riskovat a to lýtku si utrhnout. Věděl jsem, že Silnov je silnej, takže jsem už nebojoval," uvedl.

Když si před dvěma lety v Plzni na domácím šampionátu skočil osobní rekord 233 cm, kamarádi se mu smáli, že si na stará kolena zlepšuje maxima. "Takže na to pozor," varoval před poznámkami. A kdy budou jeho kolena tak staré, že se už nebudeš zlepšovat? "Až po olympiádě v Pekingu, tam už asi skončím," tvrdí.

Na konci se jen modlil

Ze životního závodu si toho příliš nepamatuje, skákal v obrovské euforii. Nikoho nepozoroval, nevěděl, na jaké pozici figuruje. "Pak na konci už jsem se jen modlil, aby to nenaskákali. Je to super," prohlásil. Ani na konci, kdy se rozhodovalo o medailích, švédské soupeře nepozoroval. Stačily mu reakce diváků.

Po medailovém pokusu dlouho ležel na doskočišti, nemyslel při tom na nic. "Já jsem si to užíval, kdy se mi to zase stane, že tam budu ležet a 234 zůstane na stojanech," smál se. Jeho pokusy byly vysoké, technicky povedené. "Vždycky skáču jako prase, ale dneska jsem byl ještě větší prase," nebral si servítky.

Jakmile soutěž skončila, utíkal Janků k ochozům a křikl na svou přítelkyni: "Kačko, pojď sem, honem!" Tyčkařka Kateřina Baďurová mu gratulovala a dala mu i pusu, třebaže má z dnešní nevydařené kvalifikace sešitý spodní ret. "Takže na mě asi moc nekřičela. Ale slyšel jsem (překážkáře) Standu Sajdoka, jak tam hulákal, to stačilo," uvedl.

Chtěl medaili z venku

Medaili má po osmi letech a cítil satisfakci. "Už jsem kolikrát propadal beznaději, chtěl jsem mít medaili i venku," řekl. Dosud měl jen halovou, tudíž má pořádný důvod k oslavě. "S Honzou (Železným) to asi oslavíme. Rozhodně nezůstane jen u piva," prohlásil s lišáckým úsměvem.

Jako sportovec prý nepije. "Ale dneska asi udělám výjimku. Do teď jsem odpočíval, teď už nemusím," řekl s úsměvem od ucha k uchu a našel si i důvod: "Musím 'uchlastat' tu nohu, strašně, protože mě bolí!"

ČTK, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika