Hlavní obsah

Biatlon už není pro Charvátovou tolik bolavý. Od bronzu jsem to zase já, říká

Kontiolahti/Praha

Až nezvykle klidná je Lucie Charvátová před sobotním startem biatlonové sezony. Zisk bronzové medaile z únorového mistrovství světa ji dodal potřebnou sportovní sebedůvěru. „Od té doby jsem to zase já a sportuju s chutí, protože mi to dělá radost," říká 27letá česká reprezentantka, kterou spíš tíží nejistota koronavirové doby.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Česká biatlonistka Lucie Charvátová

Článek

Vyhlížíte s napětím první závod Světového poháru v Kontiolahti?

Ani ne, jsem spíš jen tak zdravě zvědavá, jak na tom budu sama a co soupeřky. Uklidňuje mě, že během tréninků nepřišly žádná krize ani zdravotní problém. Navíc mi cenný kov ze šampionátu pomohl k větší biatlonové sebejistotě a vrátil se pro mě tolik potřebný pocit, že sportuju pro radost, čímž už není biatlon pro mé tělo ani duši tolik bolavý.

Tíha očekávání na vás nedoléhá?

Doufám, že se mi pár dobrými výsledky povedlo maličko změnit pohled veřejnosti na mě. Určitě mám zase víc zkušeností, abych se s tímhle vypořádala. Na lyžích se cítím dobře, tak se snažím hlavně stabilizovat střelbu. Zatím mě docela drží, což je pozitivní signál do hlavy, který je v biatlonu důležitá a u mě tím spíš.

Ovlivní rozličná opatření proti koronaviru hodně průběh a atmosféru závodů?

Tady ve Finsku sice smí přijít i nějaké tři, čtyři tisíce diváků, ale počítám, že celou zimu budou závody takové smutnější než dřív. Žijeme v bublině, vystavěné na téměř absolutním sociálním distanci. Každý třetí den nás testují, bydlíme odděleně, všude se chodí v rouškách a musel se minimalizovat i kontakt se servisem, takže máme zákaz vstupu do buňky, kde se chystají lyže.

Jak to snášíte psychicky?

Příjemné mi to úplně není. I když se snažím tady od začátku týdne takový způsob fungování přijmout, zatím s tím trochu bojuju. Řešením je totálně profesionální přístup k biatlonu, i když bych uvítala možnost rozptýlení. Nemám problém, že jsme 47 dnů v kuse mimo domov, ale nejistota současné doby mě tíží. Pro mě je lepší vědět dopředu, co se bude dít, což teď schází.

Ze soustředění ve švédském Idre jste se vydala rovnou do Kontiolahti. Proč jste neletěla alespoň na otočku domů, jak to někteří vaši reprezentační kolegové?

Sice mi vadí, jak je tady brzy tma, ale s ohledem na celou situaci mi přišlo další cestování, s tím i spojené testy, jako velký risk. Spíš jsem využila toho, že tady v klidu sama sebe nachystám. Ráda bych si nadcházející biatlonovou zimu co nejvíc užila.

Je pro vás horizontem olympijský Peking 2022 nebo vydržíte i na domácí mistrovství světa nedávno přidělené pro rok 2024 Novému Městu na Moravě?

Neupínám se k ničemu a k Novému Městu se obecně stavím neutrálně. Spíš ve svém věku už řeším, abych neprošvihla správný čas začít se věnovat tomu, co jsem vystudovala. Mám inženýrský titul z liberecké techniky, teď dodělávám MBA na Palestře a brzy bych ráda uplatnila znalosti z oblasti ekonomie, financí a managementu i na trhu práce, třeba v nějakém spojení se sportem. I když vím, že to bude znamenat otočení života úplně naruby.

Reklama

Související témata: