Článek
„Když kolem sebe vidím všechny, jak jedí řízky, hranolky a pijí šampus, chuť je někdy velká. Ale musím se nad to povznést, protože tyhle závody jsou skoro nejdůležitější v celém roce. Přeci to nepokazím jedním jídlem,“ namítá.
V neděli jel Světový pohár ve Francii a odtud se vydal autem domů do Stříbra, aby si svátky užil s nejbližšími. S přítelkyní Ine žije v belgickém městečku Essen. „Původně měla jet do Čech se mnou, ale má nemocnou mamku a potřebuje s ní být doma,“ prozrazuje Štybar.
Letos se do Stříbra těšil dvojnásob. Před pár dny se totiž stal strejdou, jeho sestře Anetě se narodila dcera Amálka. „Takže jsme ten nejhezčí dárek stejně už všichni dostali a už víc nepotřebujeme,“ usmívá se.
Doma u maminky sice vynechá kapra, řízky i salát, ale cukroví si neodepře. „Mamka ho má napečeno snad patnáct druhů, tak si večer k čaji trošku dám.“
Už na Štěpána zase závodí
Hned ráno po Štědrém dnu se vydá zpátky do Belgie. Jeho kalendář je nabitý: 26. prosince Světový pohár v Zolderu, 28. večerní závod v Diegemu, 30. prosince v Loenhoutu a hned 1. ledna další závod seriálu GvA v Baalu. Následuje 4. ledna Tervuren a 10. ledna mistrovství republiky v Kolíně.
„Je toho dost. Kdybych chtěl, mohl jsem závodit každý den, ale moje tělo by to nezvládlo,“ tvrdí třiadvacetiletý člen belgické stáje Fidea. „Už takhle to bude hrana. Není tam vůbec prostor na trénink.“
Vzhledem k tomu, že závodí 1. ledna, tak pro něj prakticky neexistuje ani žádný Silvestr. „Vloni jsme si o půlnoci symbolicky přiťukli a šel jsem spát. Člověk nemá na slavení náladu a je rád, že si jde před závodem lehnout. Je to naše práce a rozhodně si nestěžuji. Už jsem si tak nějak zvykl,“ dodává smířeně Štybar.
