Článek
Bikerka Tereza Huříková bude jezdit za americkou stáj Specialized Racing.
Bikerka Tereza Huříková.
Co pro vás nové angažmá znamená?
Novou motivaci, výborné zázemí, skvělá kola. Stávám se součástí špičkového týmu, aniž bych to očekávala. Hodně se na nový tým těším a věřím, že nikoho nezklamu.
Splnil se vám sen?
Na to, aby se mi úplně splnil, bych potřebovala ještě pár výsledků. Dostala jsem se do týmu, kde je absolutní špička a teď jde o to, abych závody končila na příčkách adekvátních velikosti týmu.
V roce 2005 jste byla juniorskou mistryní světa, všichni vám předpovídali velkou budoucnost, ale postupně jste se zasekla. Dá se říct, že v minulé sezóně nastal zlom a škrábete se znovu nahoru?
Snad ano. Před dvěma a půl lety jsem byla úplně dole. Začala jsem spolupracovat s trenérem Karlem Martinkem a on mě dokázal dostat zpátky. Na rovinu mi řekl, jestli chci dělat modelku, studovat nebo ještě trénovat. Vybrala jsem si třetí možnost a díky němu jsem byla vloni čtvrtá na mistrovství Evropy a sedmá na mistrovství světa.
Věříte v další zlepšení?
Doufám, že se neškrábu tam, kde byla stará Tereza, ale tam, kde ještě stará Tereza ani nebyla. Věřím, že teprve přichází kariéry Terezy Huříkové jako osobnosti a ne jen Terezy Huříkové coby studentky sportovního gymnázia jako dřív.
Kam se drápe nová Tereza?
Přála bych si dostat se na bednu ve Světovém poháru, Aspoň jednou v sezóně bych tam chtěla stát. Když se mi nedařilo, přišlo mi, že první desítka je skoro zakletá. Když jsem v ní jezdila v roce 2007, zdálo se mi, že jsem se tam dostala úplně zadarmo. Ale abych tam byla zpátky, musela jsem dřít jako mezek. Teď vidím, že to jde a chci navázat na loňskou sezónu. Je mi ale jasné, že mě čeká ještě spousta práce.
Na stupně vítězů chodí ve Světovém poháru v cross country pět nejlepších. Myslela jste tohle pódium nebo první trojku?
Šťastnější bych byla za tu klasickou bednu, ale být na svěťáku do pětky je pořád fantazie. Jdu do toho s pokorou a je mi jasné, že hned na prvním závodě budu o třídu jinde a bude to z mé strany luxusní. Trenér mi furt říká, že všechno je o tvrdé práci a ne vždycky to jde, jak si představujete. Konkurence je obrovská a prvních patnáct holek je strašně vyrovnaných.
Cítíte určitou paralelu s Jaroslavem Kulhavým. On byl taky juniorským mistrem světa, pak zažil sešup, dostal se znovu do špičky a teď je znovu světová extratřída.
Možná dělám podobné kroky jako on kdysi, ale po výsledkové stránce mi do něj chybí strašně moc. Jsem ráda, že jsem se s ním sešla v jednom týmu a bylo by krásné, kdybych se mu jednou výsledkově přiblížila.
