Článek
Kolik vám chybělo k tomu, abyste vydržel s nejlepšími až do finále?
Jen se potvrdilo, čeho jsem se bál před závodem, že předposlední kopec na mě bude o kilometr moc dlouhý. A právě tam se vše v posledním kole rozhodlo. Měl jsem těžkou chvíli a chybělo mi možná sto metrů, abych doskočil do první skupinky. Jenže po těh sedmi a půl hodinách jede člověk na hraně a nohy už prostě nemohly. Závod byl strašně náročný délkou i počasím, byla to taková přírodní selekce.
Doufal jste v lepší výsledek?
Dvě nebo tři kola před cílem jsem si tajně přál, aby se vytvořila skupina nějakých deseti lidí, a já bych do ní doskočil. Jenže tempo už bylo tak vysoké, že se z něj nedalo pořádně odjet. Respektive já určitě neměl na to, abych nastoupil. Bylo vidět, že se všichni šetří až na poslední stojku. Ale já nemůžu být nespokojený. Bylo to maximum, čeho jsem dnes mohl dosáhnout.
Co říkáte na trochu překvapivého mistra světa Ruie Costu?
Zas takové překvapení to není. Letos měl perfektní sezónu, a kdo dnes zůstal vpředu až do konce, zaslouží označení nejlepší cyklista světa.
Ale že porazí španělský dvojblok Rodríguez, Valverde, to se určitě nečekalo.
Tenhle závod byl o tom, kdo našetří víc sil na závěr, kdo je na kole šikovný. Tyhle věci rozhodovaly.
Byl závod hodně brutální? Skoro 250 kilometrů jste jeli v hustém lijáku...
Hlavně kvůli tomu, že člověk musí být daleko koncentrovanější, aby nespadl. Spousta lidí lehla v loužích, přede mnou sletěl Nibali už někde po padesáti kilometrech, pak si ustlal ještě jednou. Většinou to padalo skupinově. Připadal jsem si chvílema jak někde na bobové dráze, protože se při sjezdech spousta lidí klouzala dolů po zadku.
Byla vám k něčemu v technických pasážích k něčemu dobrá vaše cyklokrosová minulost?
Asi jo, protože lidi padali všude. Několikrát mi to pomohlo. Nezpanikařil jsem, nebrzdil jsem na uklouzaném asfaltu a nelehl jsem ani jednou. Takový Nibali hned dvakrát.
Překvapil vás právě Nibali, že se dokázal tak rychle dostat zpátky, i když na něj nikdo z kolegů nečekal?
Malinko se v tu chvíli taktizovalo, ale bylo vidět, že Italové chtěli ukázat, jak jsou silní. Vzali za to už ve sjezdu prvního kola, ale v závěru jich tam už tolik nezůstalo a nedokázali se pořádně zorganizovat.
Váš kolega Jan Bárta je prakticky od začátku v úniku. Byl to taktický záměr?
Chtěli jsme mít jednoho člověka vpředu. Já doufal, že se mi třeba čtyři kola před cílem povede někde odjet a kdybychom měli vpředu Honzu, bylo by všechno o něco snazší. U něj navíc byla skoro jistota, že tam vydrží z našich kluků nejdéle. Zaslouží pochvalu. Celkem dobře jel ze začátku i Kuba Novák, který se taky snažil hodně pomáhat.
Co vás ještě v této sezóně čeká?
Příští neděli jedu Kolem Lombardie a hned v pondělí odlétám na etapový závod do Číny. Tony Martin už ho dvakrát vyhrál, tak se pokusíme, aby vybojoval třetí vítězství. Už jsem celkem unavený, ale tohle ještě zvládnu.
