Kličkování mezi ovcemi i lídr bez nohou. I to bylo osm Tour v podání Kreuzigera

Rodák z Moravské Třebové se tak přiřadil k Jánu Svoradovi a Pavlu Padrnosovi, kteří mají na kontě stejný počet startů. Oba však kariéry ukončili, a tak jezdec týmu Orica Scott může reálně snít o rekordním zápisu. Mohl ho vytvořit už letos, ale v roce 2014 ho o účast připravily spory kvůli údajným nesrovnalostem v biologickém pasu. Přestože Mezinárodní cyklistická unie všechna obvinění nakonec stáhla, pro Kreuzigera byla sezóna ztracená.

Byla to druhá Grand Tour v Kreuzigerově kariéře. Na podzim 2007 absolvoval Vueltu a jako dvaadvacetiletý nastoupil k premiéře na Tour. V boji o bílý trikot pro nejlepšího jezdce do 25 let skončil druhý o 87 vteřin za Andym Schleckem z Lucemburska. „Tehdy to byl hodně euforický rok. Dojel jsem druhý na závodě Kolem Romandie, pak jsem vyhrál generálku Kolem Švýcarska. Věděl jsem, že mám splněno, a byl jsem tedy hodně uvolněný. Bral jsem to prostě den za dnem. Když se ohlédnu, byla to jedna z mých nejlepších Tour. A do budoucna jsem věděl, že je to závod, který mi sedí," vzpomíná český cyklista a k boji o bílý trikot dodává: „Naháněl jsem se s Andym, ale vždycky byl o kousek rychlejší."

Český závodník vyhrál závod Kolem Romandie, pak byl třetí v etapách Kolem Švýcarska. Druhý útok na zisk bílého dresu znovu nevyšel, Kreuziger skončil v této kategorii třetí se ztrátou deseti minut a pěti vteřin. „Začátek pro mě byl hodně těžký, rozjížděl jsem se postupně. Ale byl to ročník, ve kterém jsem se naučil, že když člověk bouchne v prvním horském dojezdu, neznamená to konec závodu," připomíná Kreuziger, že už v 7. etapě do Andorry nabral ztrátu, ale nakonec se poprvé v kariéře prodral do elitní desítky. „Byl to splněný cíl. Navíc s mimořádně vydařenou etapou na Mont Ventoux, kde jsem finišoval šestý."

Na rozloučenou s italským týmem přidal druhý nejlepší výsledek kariéry na Tour. Ani na třetí pokus ale nedosáhl na bílý dres, skončil zase třetí. Zaskvěl se ale čtvrtým místem v 8. etapě s výstupem do Morzine. „Ta se mi hodně povedla. Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem tvořil závod. Neseděl jsem v pelotonu, ale určoval tempo," vypravuje Kreuziger. „Mohl jsem vyhrát, ale vystartoval po mně Španěl Contador. I tak to byl můj nejlepší moment toho ročníku," míní český závodník a vzpomíná, jak na legendární Tourmalet stoupal v mlze mezi ovcemi. „Nějak se prostě připletly na silnici."

„To byla velká tragédie," ulevuje si Kreuziger. „Spadnul jsem hned v první etapě, když Iglinskij škrtnul o diváka u krajnice a k zemi šel skoro celý náš tým," šátrá v paměti. Smůlu si ale nevybral, v sedmé etapě spadl znovu. „A zlomil jsem si člunkovou kost v zápěstí, což se ale zjistilo až po Tour při vyšetření magnetickou rezonancí v Praze. Navíc o dva dny později odstoupil lídr týmu Vinokurov, který si při karambolu zlomil stehenní kost. Byla to hodně utrápená Tour, ale každý dojezd do Paříže se počítá," říká český závodník.

Kreuziger pracoval pro lídra týmu Contadora, přesto dosáhl na životní výsledek. Od začátku jel ve skvělé pohodě, v pěti etapách byl mezi deseti nejrychlejšími. Po sedmnáctém dni byl dokonce průběžně třetí. „Byl to první rok pod Bjarnem Riisem v roli sportovního ředitele. Dokázal skvěle stmelit tým, měli jsme fantastickou partu, proto se nám Tour tak vydařila," vyzdvihuje český borec přednosti bývalého excelentního závodníka z Dánska, jenž v roce 1996 dokázal Tour vyhrát. „Celý tým byl v excelentní formě, jen Contadorovi coby lídrovi trošku chyběly nohy," připomíná Kreuziger trápení favorita. Na „šéfa" týmu musel jako dvorní domestik občas čekat, proto nedosáhl na pódium. „Tam bylo určitě nejblíž," připouští.

Kreuziger měl v nohách italské Giro, kde dřel pro Contadora, slavícího celkové prvenství. Po čtyřech letech tak znovu absolvoval kombinaci dvou úvodních Grand Tour. A nešlo o šťastnou volbu. Ani jednou nebyl v etapě mezi elitní desítkou a zaznamenal druhý nejhorší výsledek kariéry na Tour. „Riis nás tehdy dokopal k tomu, že po Giru pojedeme Tour. Já se přitom zapřísahal po zkušenosti z roku 2011, že nikdy nenastoupím na start ve Francii, když budu mít v nohách tři týdny na Apeninském poloostrově. Ale nedalo se nic dělat," vzpomíná Kreuziger, jak se musel podvolit. „Bylo to hrozné," brblá i s odstupem dvou let.

Přestože ztratil na vítěze nejméně ze všech účastí na Tour, výsledek z roku 2013 nepřekonal. Každopádně si připsal čtvrté umístění v elitní desítce. „Top 10 z Tour je skvělá," říká hrdě. Zaskvěl se dílčími výsledky v podobě pátého a šestého místa v osmé, respektive dvacáté etapě. „První polovina byla hodně stresující. Pak odstoupil kvůli zranění Contador a atmosféra se hodně uvolnila. Nakonec jsme se na silnici všichni v týmu bavili," netají Kreuziger, že po krachu ambicí španělského matadora se v týmu pročistil vzduch.

Kreuziger má za sebou osmou Tour. „Nechci říct, že už je to rutina. Každá Tour je jiná, není to jako v jiných sportech, kdy člověk může spoustu věcí předvídat. Ale já už přece jen trošku vím, co můžu čekat," říká Kreuziger. Letos jel v roli mentora a domestika Simona Yatese. Mladému Britovi měl pomoci k zisku bílého dresu, což se povedlo. A navíc v jedné z etap dojel český závodník pátý, čímž vyrovnal druhý nejlepší dílčí výsledek kariéry ze Staré dámy. „A to jsem ani nespurtoval," směje se jednatřicetiletý borec. „Měli jsme výbornou partu a už před startem jsem tušil, že se může povést něco výjimečného."