Rubriky:

Míčové sporty

Házenkář Filip si užívá angažmá hrajícího trenéra v St. Gallenu

16. prosince 2011 16:32 - ST.GALLEN

Český házenkářský reprezentant Jan Filip je maximálně spokojený ve svém současném působišti ve švýcarském celku TSV St. Otmar v St. Gallenu. Po minulé sezoně odešel zkušený kanonýr z mistrovského Schaffhausenu a v celku z prostředku tabulky se ujal i role hrajícího trenéra. Opora české reprezentace navíc našla se svou rodinou v městě v Appenzellských Alpách ideální podmínky.

Osmatřicetileté pravé křídlo už se připravuje na konec kariéry. V národním týmu se chystá odehrát poslední velký turnaj v lednu na mistrovství Evropy v Srbsku, na klubové úrovni ještě bude pokračovat. "Ale myslím, že příští rok už kariéru asi ukončím. Ještě se budu věnovat té dvojí funkci, pak asi nastane pomalu přesun na lavičku. Uvidím, jak mě to bude bavit," řekl Filip v rozhovoru s novináři.

Bývalý hráč Dukly zatím návrat domů po 14 letech v zahraničí neplánuje. "V létě jsme od toho nebyli daleko, ale nakonec přišla tato nabídka. Necháváme to otevřené. Ve sportovním životě člověk těžko může plánovat. Jsme otevření všemu, teď mám smlouvu ještě na příští rok," doplnil Filip.

Na náročnější roli hrajícího trenéra si teprve pořádně zvyká, ale zatím všechno klape. "Je to samozřejmě o hodně víc práce. Jako hráč se člověk stará jen sám o sebe, zatímco takhle se musím starat o celý tým. Musel jsem to skloubit, ze začátku jsem si musel vyzkoušet, jak to půjde dohromady. Ale protože mám dobrého asistenta, který koučuje zápasy, tak to jde," popisuje Filip.

Navíc v klubu, který nehraje Evropské poháry, je to prý snazší. "Hrajeme jednou v týdnu, dá se to v pohodě zvládnout. Když hrajeme zápas, snažím se věnovat hlavně hře," doplnil Filip. V hale ani netráví výrazně víc času, ale musí si chystat přípravu na tréninky a zápas. "Ale v mančaftu jsou většinou kluci, kteří pracují nebo studují, takže ti trénují jen večer. Až na výjimky jdeme jednou, maximálně dvakrát trénovat dopoledne nebo do posilovny, tak se to dá zvládnout."

Času je málo

Při přechodu do role hrajícího trenéra na sobě pozoroval proměnu. "Upřímně musím říct, že když jsem byl jen hráč, tak jsem při tréninku občas koukal na hodiny, kdy už bude konec. Teď naopak s hrůzou koukám, že už ten konec je. Člověk má představu, že toho stihne víc, ale bohužel času je málo," řekl Filip, který obdivuje nasazení svých spoluhráčů a svěřenců v přípravě. "Vidím, jaký je to rozdíl být profík."

Současná šestá pozice v lize podle něj odpovídá ambicím. "Potřebovali bychom o pár bodů víc, ale musíme být realisti. Náš cíl je se dostat do první šestky, protože liga se půlí na boj o titul a o sestup. Ale věřím, že příští rok posílíme a budeme směřovat trochu výš," uvedl.

Angažmá v St. Gallenu si s rodinou užívá. "Je to krásné město, kousek od jezera. Když k němu člověk přijde v létě, připadali jsme si jako na prázdninách. Na hory bychom také chtěli, ale teď bude mistrovství Evropy, tak to bude hrozně těžké. Máme to k vleku asi deset minut, tak snad to někdy vyjde," podotkl Filip.

Při dlouholetém působení v německé bundeslize hrál v týmech Nordhornu a Rhein-Neckar Löwen. "Nejvíc spokojený po hráčské i životní stránce jsem byl asi v Nordhornu. Ale tady to město, okolí, příroda i vedení klubu je podobné. Ale zatím jsem tu krátce, těžko srovnávat s místem, kde jsem byl třeba osm let. Musím říct, že Švýcarsko je zase o krok dál. Životní úroveň je trošku někde jinde. Ale mně se žilo krásně v Německu i tady," navázal Filip, který se v Německu vyšplhal na desáté místo historické tabulky střelců.

V Německu měl špatnou zkušenost s tím, že mu dvakrát vykradli auto, ve Švýcarsku se neobává. "Na hranicích tu kontrolují všechno. Když si přivezete o tři mléka víc, už si vás čapnou. Na druhou stranu je to samozřejmě dobře, protože ta bezpečnost je tu vyšší. Ale v Rhein Neckar to byl extrém, v Nordhornu jsem občas auto ani nezamykal a nikdy se nic nestalo," doplnil Filip.

V St. Gallenu navštívil v minulém týdnu i mistrovství světa florbalistek a viděl dva zápasy při cestě českého výběru za historickým bronzem. "Všímal jsem si hlavně Anet Jarolímové, protože ji trochu znám. Známe se s jejími bratry i s tátou Karlem. S Davidem si občas voláme, tak jsem přijel povzbudit hlavně ji," uzavřel Filip.

ČTK

Zrušit


Časová osa: Míčové sporty

Filtr článků - Míčové sporty