Článek
„Je to zvláštní. Moji vrstevníci už většinou překročili na druhý břeh, dělají trenéry, manažery a já pořád ještě dribluju s balónem. Ale ta energie a vášeň pro hru mě drží aktivně u basketu dodnes," říká 37letý Welsch, který se poprvé objevil na mistrovství Evropy 1999. „Tehdy jsem sotva odrostl juniorům, byl jsem mladý a drzý a z ničeho si nedělal hlavu, ale to je příběh z minulého století," vybaví si s úsměvem, jak zazářil při šampionátu v Dijonu a Le Mans.
Ještě si chce zahrát
Pak odešel do NBA. „Po návratu domů jsem bral reprezentaci jako svůj tým. Měl jsem velkou zodpovědnost za to, co se dělo na hřišti i mimo něj. Poslední dobou už ale spíš přijímám roli veterána, která je rok od roku větší a silnější," poznamenává Welsch, ale těší ho, že se ještě dočkal historického úspěchu v podobě 7. místa na minulém ME i loňského boje o OH.
Teď už píše tečku za reprezentačním účinkováním i proto, že čeká narození druhého potomka. O to víc ho ale mrzí, že Češi vinou různých omluv a zranění letos nepostavili nejsilnější možný tým. Welsch nebude už dál působit v dresu Nymburka. „Nedohodli jsme se na dalším působení. Nemůžu vyloučit tedy úplný konec kariéry po šampionátu, ale spíš bych si chtěl ještě někde pro radost zahrát," tvrdí.
