Mám ráda i holčičí věci, nejenom motorky, říká česká reprezentantka

Na motorce prakticky vyrostla, vždyť závodí od pěti let. Ačkoliv hlavní část jejího života tvoří členité terény, kameny a překážky, neopomíjí ani svou ženskou stránku. „Ráda se hezky obléknu a upravím. Není to tak, že bych měla jen motorky, mám ráda i ty holčičí věci,“ přiznává Budínová moderátorce Barboře Černoškové.

Ačkoliv dělá převážně mužský sport a spolu s Denisou Pecháčkovou je jedinou českou reprezentantkou v mototrialu, sbírá úspěchy. Je vicemistryní Evropy a v kategorii Trial2 už zapsala vítězství v seriálu MS. Přiznává ale, že závodění je psychicky hodně náročné. „Musím se soustředit, abych tu trať projela co nejčistěji a neudělala žádnou chybu, protože za každé šlápnutí mimo motorku jsou trestné body, takže to není jenom o té fyzické stránce,“ přibližuje česká reprezentantka.

Její největší inspirací je dědeček a tatínek, který působí jako trenér a zároveň chytač. „Říká se tomu i minder. Je to člověk, který v úseku kontroluje čas, ale zároveň závodníka jistí a případně chytá, protože v náročnějších úsecích je možnost spadnutí větší,“ popisuje Budínová.

Podporu má jednadvacetiletá dívka i v mamince, byť radostí z výběru sportu své dcery neskákala. „Nebyla úplně nadšená, že mě to takhle chytlo, ale respektuje to. Je mojí velikou psychickou podporou. Když jezdím, tak se bojím občas, ale maminka pořád,“ vykládá Budínová.

V jednadvaceti letech je pořád na startu kariéry, kromě nových tratí a zlepšování se v dovednosti na motorce, ale Budínová trénuje i péči o stroj. „Nějaké maličkosti umím spravit, ale hlavně mi pomáhá táta, od kterého se pořád učím. Snažím se mu pomáhat a zlepšovat se, protože je opravdu důležité motorce rozumět,“ vysvětluje závodnice, která by chtěla mototrialu zasvětit svůj život i dál a umí si představit, že bude závodit třeba ještě i za dvacet let.