Článek
Jste jediným pamětníkem minulého šampionátu v Praze. Prožíváte stejné pocity?
Myslel jsem, že to bude jiné, jak jsem o deset let starší a změnila se spousta věcí... Ale stejně mě to srazilo. Před deseti lety to byla rána v prodloužení, kterou jsme nečekali, teď jsme měli k vysněné medaili přece jen trochu dál. Ale výsledek je stejný a zase bolestivý. Bude se říkat, že se čtvrté místo čekalo a neměli jsme na víc. Já si to nemyslím, ale výsledky asi říkají vše.
Až se za šampionátem za měsíc ohlédnete, co se vám vybaví?
Že jsem to zase nedotáhnul k medaili. Stoprocentně jsem věřil, že to vyjde. Hrozně se těším domů na rodinu, abych ty negativní pocity, které převládají, dokázal nějak rychle přetlouct něčím pozitivním. Nechci se v tom moc babrat. Před deseti lety mi to trvalo poměrně dlouho, a to jsem věděl, že ještě zdaleka nekončím.
Sestřih utkání Česko - ŠvýcarskoVideo: Český florbal
Český florbal
Teď ano?
Byl jsem přesvědčený, že je to má poslední reprezentační akce. Jestli se časem ukáže, že najdu sílu, budu mít nějakou výkonnost a dostanu ještě povolení utíkat od rodiny, abych o tom mohl přemýšlet… Druhá věc je, že by ten vlak měl pokračovat možná beze mě. Rád bych končil s medailí, ale ne vždy končí všechno tak, jak byste si přáli.
Jak vidíte budoucnost českého týmu? Ať už s vámi, nebo bez vás.
Myslím, že je to na dobré cestě. Jasně, spousta lidí se bude ptát, kam ta cesta tedy směřuje, a hodnotit to podle výsledku. Ale předloni přišlo nové finské vedení, učili jsme se za pochodu, rozvíjeli nové herní myšlenky, byly to konstruktivní dva roky tvrdé práce. Ty dva zápasy se Švýcary ukázaly, že s nimi dokážeme bojovat a tým má potenciál na medaili dosáhnout.
