Článek
Jste mistři světa, máte zlaté mediale. Můžete prozradit, s jakým cílem jste na šampionát vlastně jeli?
My jsme si na soustředění před mistrovstvím dali jako hlavní cíl, že vyhrajeme každý zápas. Tým tomu fakt věřil, ale moc jsme to nepouštěli ven, protože u nás se bere jako úspěch, když se přiveze medaile.
Je vám sedmnáct, ale z hlediska florbalových zkušeností už toho máte dost za sebou. Díky působení ve Švédsku, byl jste právě vy tou osobou, která pumpovala do spoluhráčů sebevědomí?
Je pravda, že zkušenosti ze Švédska mi moc pomohly. Ve finále proti nám nastoupila řada kluků, s kterými jsem tam hrál, nebo proti kterým jsem hrál. Náš kapitán mi potom říkal, že náš tým cítil takovou jistotu, že jsem tam s nimi. Když jsem cítil, že narůstá nervozita, tak jsem kluky uklidňoval. Ale tenhle tým fakt šlapal, chtělo by se říct jako švýcarské hodinky, ale tady byly české (usměje se) Myslím, že tenhle tým má velkou budoucnost.
Český florbalista Filip Langer si zahrál v šestnácti letech na MS dospělých, teď na juniorském světovém šampionátu pomohl Čechům vybojovat zlato. Na snímku se svým tátou.
Přitom jste nastupoval až ve třetí pětce. To se stát v hokeji, leckomu by se to nemuselo líbit...
Tady byla role pětek jasně daná. První chodila ubránit nejsilnější lajnu soupeře, druhá byla nejkomplexnější, silná v brejcích. A pak byla naše třetí. Měli jsme za úkol vyhledávat slabší lajny soupeře, proměňovat brejky. Všechno fungovalo neskutečně.
Nad Švédy jste vyhráli dvakrát během jednoho mistrovství. Padl touhle výhrou mýtus jakési švédské neporazitelnosti?
Doufám, že ano. Všichni viděli, že jsou to také jen lidi s chybami. Našli jsme klíč na jejich hru, víme, že je můžeme porazit. Jim možná ubližuje mentalita, která jim říká, že musí vyhrát. My jsme chtěli vyhrát a užívali jsme si to. Fungovali jsme jako tým.
A dali jste jim ve finále osm gólů. Byla to euforie?
No, když po cestě domů někdo zahlásil 8:2, tak jsme se všichni smáli. Ale pozor, zase takový válec to nebyl. Tři góly jsme dali do prázdné branky. Švédové hráli a když se dostávali na koně, tak jsme dali gól a dostali je dolů. Já si to finále v řadě věcí ani nepamatuji. My jsme fakt řešili jen ty nejbližší věci, nejbližší střídání. A pak se to povedlo, byl konec a my jsme byli šťastní.
Neříkejte, že si tedy finále ani moc nevybavujete...
Sestřihy už jsem viděl několikrát, stejně jako svůj gól. Spoluhráč, který tam se mnou při té akci běžel, tak se přiznal, že si říkal, Pane Bože, co to ten Filip zase dělá (směje se) Samozřejmě všichni víme, jak moc nás podržel brankář. To, co nezastavila obrana, on pochytal. Fakt mě nenapadá výstižnější slovo, než že byl jako zeď.
Pochvaloval jste si souhru s realizačním týmem, že jste měli všechno do posledního detailu vyladěné. Zkuste rozvést, o co šlo?
Všechno se sešlo skvěle, až by člověk řekl, že je to nemožné. Tak třeba náš vedoucí. Ten obstaral prostě všechno. Zařizoval šatnu, jídlo, jeho změnu, když nám něco nesedělo, převrtával věci, pomáhal i trenérům. Tohle všechno nás dostalo do pohody. Třeba finský vedoucí tam nenalil ani hráči pití a ještě se tomu smál...
V jednou z rozhovorů jste si pochvaloval dušenou mrkev. Vážně jste takový perfekcionista, že dbáte pečlivě i na stravu?
To byla spíš sarkastická odpověď (směje se).
Stejně tak jste říkal, že jsme jen letmo byli na sociálních sítích. To je snad u vaší generace takřka nemyslitelné. Co se stalo, to byl nějaký zákaz?
Pomohl nám časový posun. Pět hodin se nezdá tak moc, ale my jsme si ráno přečetli nějaké zprávy z domova a pak jsme šli na snídani a celý den byli pryč. Večer se pak taky chodilo brzy spát.
A odměnou je za to všechno zlatá medaile. Když ji přebírá legenda, tak říká, že se jí promítne v hlavě celá kariéra. Co běželo hlavou vám?
Že jsem šíleně unavenej, že mě bolí nohy a že bych chtěl jít spát. Nakonec se ale slavilo. V hotelu nám nechali jednu speciální místnost pro nás a taky jsme mohli celou noc k bazénu. Ale nebylo to nic divokého, druhý den ve dvanáct se letělo domů. Myslím ale, že to doma ještě oslavíme.
Neříkají vám teď doma nebo třeba kamarádi mistře, když jste vyhrál MS?
Nějaké vtípky na tohle téma samozřejmě padly. Ale mě přece nekončí kariéra, je to jen takový mezikrok, věřím, že ještě nějaké úspěchy přidáme.
A co vás napadne, když se s odstupem pár dní podíváte na zlatou medaili?
Že to je celé krásný příběh. V listopadu jsme od Švédů dostali nálož, dvanáct gólů. Teď nám za dva zápasy dali tři góly. Zlatá medaile je jedna věc, ale ta cesta, co náš tým urazil, co tahle parta dokázala, ty příhody, jaké máme, to je prostě nejvíc. To je ta pravá odměna za to, jak jsme makali.
