Senzační přestup. Mladý florbalista Langer se těší na nejlepšího hráče světa

Jsem opravdu šťastný, že se to takhle vyvinulo. Myslím, že to bylo nejlepší rozhodnutí pro můj florbalový rozvoj. Měl bych dostat velké herní vytížení i poměrně důležitou týmovou roli. A pak je tam samozřejmě i možnost trénovat a hrát s momentálně nejlepším hráčem světa Kimem Nilssonem. Taky se mi líbí styl práce a filozofie klubu. Kalmarsund postoupil do elity nedávno a dnes už bojuje o nejvyšší příčky a dál sází na hráče, kteří vybojovali postup. Samozřejmě je důležité, že klub má nejvyšší ambice a chce vyhrávat tituly.

S oběma kluby jsme opravdu jednali a dlouho to vypadalo, že v jednom z nich zakotvím. Ale nechtěl jsem rozhodnutí uspěchat. Nebylo to úplně jednoduché, přitom jsem chtěl udělat ten nejlepší krok. Je to možná i jedno z mých dosavadních nejtěžších životních rozhodnutí. Konzultoval jsem to se spoustou lidí, kteří sledují mou kariéru v podstatě už od začátku. Nejlépe ze všech vyšel právě Kalmarsund.

Velkou roli v přestupu hrál zejména sportovní ředitel klubu Patrick Bäck, který v minulosti působil ve Falunu. S ním jsem byl v kontaktu delší dobu, myslím že od loňského play off. To jsem ale věděl, že budu pokračovat v Tatranu. Pak se mi ozval znovu během listopadové koronapauzy, kdy jsem nakonec vycestoval do Uppsaly. A pak během ledna, a to už jsme opravdu začali řešit přestup. Domluvili jsme se na dvouletém kontraktu.

Sleduji, ale viděl jsem jen sestřihy. Jako v každém playoff, tak i ve Švédsku platí, že každá výhra je neuvěřitelně vydřená a dokud to nejsou čtyři vyhrané zápasy, nic není rozhodnuté.

Ano, volali jsme si, chtěl jsem mít nějakou přímou referenci na zázemí i na celkové fungování klubu a týmu. Všechno si vychvaloval, a jen to mi potvrdilo můj pocit, který jsem měl z týmu a celé organizace během vyjednávání.

Nedokázal jsem si představit, že to na mě dolehne. Jsem v klubu od žáčků. A pak jsme najednou seděli s klukama v šatně po prohraném čtvrtfinále se Spartou a mě se v ten moment prohnalo hlavou, že to byl vlastně poslední zápas za Tatran. Byla tam najednou spousta vzpomínek a emocí. Konec sezony a prohra nebylo nic příjemného, ale taky to má svůj náboj a ke sportu to prostě patří. Na celou partu budu vzpomínat. A taky chci říct, že jsem vděčný trenérům za čas, který mi věnovali, abych se posouval a zlepšoval se. Během těch let jsem se díky florbalu a sportu obecně naučil i důležitým návykům a hodnotám. Snad jsem se postupně vyformoval jako hráč, sportovec i jako člověk a osobnost. Za to musím Tatranu poděkovat.

Loučení nebude lehké a rodina mi bude chybět, ale z vlastní zkušenosti vím, že dálka umí i pořádně rodinné vztahy utužit. Také vím, že zase něco nového získám a naučím se nové věci. Proto se ohromně těším. Jiné to bude v tom, že tentokrát do Švédska odlétám se svou přítelkyní. Bude se mnou někdo, za kým budu moct kdykoliv s čímkoliv přijít. Kdo byl na severu sám, tak ví, že občas chybí takové to domácí zázemí. Věřím, že společně to bude hezčí a jednodušší.

Bydlení máme zařízené od klubu, stejně tak budu mít k dispozici auto. Odlet mám naplánovaný na polovinu července. Možná se to ještě změní, ale zatím je to v plánu takhle. Část přípravy tedy ještě pojedu s Tatranem.

Úplně na všechno, na zázemí, ligu, nasazení, spoluhráče, tréninky, ale i na švédskou přírodu a kulturu. Taky se těším na společný život s přítelkyní, věřím, že to bude skvělá jízda po všech stránkách. Taky se přiznám, že bych v zahraničí chtěl strávit víc sezon. Ale uvidí se, co ukáže čas.

 Sledujte Sport.cz také na Instagramu>>>