Článek
Sešívaným hrálo do karet hned několik faktorů. Už při rozcvičce bylo patrné, kdo se na duel s hvězdami Barcelony těší, a kdo by raději zůstal v teple. Zatímco domácí působili nabuzení a natěšení, hosté se v mrazu očividně trápili a na pažit se jim vůbec nechtělo.
Raphinha, Balde, Koundé, Frenkie de Jong. Všichni si zahřívali ruce dechem, jak jim plíce stačily. Pořádnou kosu v Edenu v první půli absolutně nezvládali – a zákonitě přišel šok. Úvodní gól Vasila Kušeje rozmetal představy Barcelony o pohodovém večeru. Eden explodoval, blázni v kotli na Tribuně Severu šli do půl těla a Vršovice hořely touhou po senzaci, kterou tu nikdo nikdy nezažil.
Nutno říct, že Barcelona si očividně zápas se Slavií představovala o poznání jednodušeji. Na hřišti působila, jako by jela na ruční brzdu. Tempo nikde, souboje poloviční, rozehrávka mdlá. Jenže Slavia hrála přesně opačně – na doraz, na krev, na sto procent. A rozdíl v nasazení bil do očí.
Nebýt snad jediného opravdu aktivního muže v barvách Barcelony, Fermína Lópeze, který během několika minut foukl dva góly za záda Jindřicha Staňka, mohlo se o zápasu psát úplně jinak. Takhle se favorit však probral z letargie.
Barcelona totiž nakonec přepnula. Když chcete přirovnání: jako by do té doby jela na dvojku a najednou tam poslala čtyřku. Hvězdy španělského giganta začaly vyhrávat souboje, míč jim přestal odskakovat a bylo zřejmé, proč patří mezi absolutní světovou špičku.
Slavia sice dokázala po rohovém kopu srovnat na 2:2, paradoxně i díky smolné hlavičce Roberta Lewandowského, jenže tím její naděje prakticky vyhasly. Druhá půle už byla v režii Barcelony, která dvěma góly jako z jiné galaxie, takovými, na něž brankář reaguje spíš instinktem než šancí na úspěch, utkání definitivně zlomila. Výhra hostů byla adekvátní.
Přesto si Slavia zaslouží respekt. A pořádný. V Lize mistrů těžko odehrála lepší poločas. Donutila Barcelonu sundat nohu z plynu a znovu ji sešlápnout až na podlahu. Ukázala, že v Edenu se nevyhrává na půl plynu a že tým trenéra Trpišovského rozhodně není radno brát na lehkou váhu.
Úspěch v podobě bodů se nedostavil. Barcelona potvrdila, že patří do jiné galaxie a že českým klubům k podobným mančaftům stále chybí mílové kroky. Stejně jako má mrazivý Eden daleko k příjemnému podnebí, které v těchto dnech panuje v Barceloně. Slavia si ale přesto dokázala jedno podstatné – že může trápit kohokoliv. A že se jednou snad to štěstí konečně přikloní i na její stranu.
Šance přijde už za týden na Kypru proti Pafosu.
Tak uvidíme.
