Hlavní obsah

Ondrušek zapsal Chodov do historie. Krásné, perfektní pocit, rozplýval se střelec

Praha

Jeden gól mu neuznali, další šance neproměnil. Když mu ale parádní akcí přichystal v 58. minutě superfinále Patrik Dóža palebnou pozici, ostrostřelec Tom Ondrušek se nemýlil. Jeho vítězná branka přinesla Chodovu historicky první titul po 25 letech existence klubu po vítězství nad Vítkovicemi 5:4.

Foto: Roman Vondrouš, ČTK

Radost autora rozhodujícího gólu Chodova Toma Ondruška (vpravo).

Článek

Oddechl jste si, když vám míček konečně do branky spadl?

Celý zápas jsem si říkal, když jsem měl tolik gólovek, že není možné, aby to tam jednou nespadlo. Paddy (Dóža) odvedl kus práce, předložil mi to a já už míček chtěl jen zvednout. Ve druhé třetině jsem měl podobnou šanci, ale mířil jsem po zemi a brankář mě vychytal.

Chyběly necelé tři minuty do konce, věřil jste, že už vedení nepustíte?

Věřili jsme, ale měli jsme zdravý respekt k soupeři, věděli jsme, že je i tohle schopný otočit.

Už ve druhé třetině jste po standardní situaci dal gól, ale ten rozhodčí neuznali. Správně?

Těžko říct, myslím, že v takovém zápase se to nemusí pískat, bylo to dost přísné. Ale bavili jsme se o tom s rozhodčími a ten druhý dotek tam při rozehrávce prostě byl. Myslím, že jsou to naši nejlepší rozhodčí s velkým odskokem od ostatních. Jsem rád, že superfinále vyšlo na ně.

Jak těžké bylo zápas otáčet ze stavu 2:4?

Bylo to těžké. Za stavu 2:0 jsem si říkal, že jsme docela na koni a zápas máme pod kontrolou, ale pak jsme na třicet minut vypadli ze zápasu a za stavu 2:4 jsem si říkal, že nesmíme dostat pátý gól. Byla tam jedna dvě šance na 2:5 a to už by byl problém.

Co jste říkal na dnešní výkon sedmnáctiletého Daniela Mücka v brance?

Nejen dnes, všichni čtyři gólmani, kteří se letos zapojili do A-týmu, neměli jediný zápas, který by nás nepodrželi. Věděli jsme, že když předvede perfektní výkon, máme šanci, jinak ne. Klobouk dolů. Dan je jedním z nejlepších hráčů sezóny.

Jak moc hřeje, že jste se s Chodovem zařadili po bok Tatranu a Vítkovic, zatím jediných mistrů?

Je to krásné, perfektní. Skvělý pocit. Jsem jeden z mála hráčů Chodova, který získal tituly s dvěma kluby, což je extrémně těžké. Jaké nám hráčům vytváří Chodov podmínky, abychom mohli fungovat, je tak nadstandardní, že jsem hrozně rád, že jsme mohli klub odměnit, Michal Bauer (prezident klubu) si to zaslouží za těch pětadvacet let práce. Jsem rád, že jsem mohl přispět.

Jak byste srovnal tento titul se svým prvním v dresu Tatranu?

To se nedá srovnávat, moje role před lety v Tatranu byla úplně jiná. Já si ten zápas přehrával, co jsem tam dělal špatně, a když si to vezmu, dělal jsem špatně úplně vše, protože jsem byl mladý, nezkušený hráč. A kdo ten zápas nezažil, neví, že to je úplně o něčem jiném. Myslím, že jsem teď měl pozici, která byla důležitá, někdy i klíčová a jsem rád, že jsme to zvládli.

Vypisovali jste v kabině motivační sázky?

My jsme to nepotřebovali. Poté, co jsme minulý rok vypadli s Vítkovicemi ve čtvrtfinále, jsme nastoupili do letní přípravy a řekli si, že zkusíme nevynechat vůbec nic a zkusíme to napravit. Povedlo se.

Zůstanete v Chodově další rok?

Tu otázku jsem čekal. Ale odpovím, že se to první dozvědí kluci v kabině…

Reklama