Rubriky:

Ostatní

Jsem mrtvej, běželo Holečkovi hlavou při prvovýstupu na Nanga Parbatu

7. září 2011 12:51 - PRAHA

Ocitl se v pasti nejvyšší stěny planety. Český horolezec Marek Holeček se během expedice Klättermussen Wild Choice na Nanga Parbat (8125 metrů) pustil do největšího dobrodružství své dosavadní kariéry: sám proti monumentální, téměř pětikilometrové Rupálské stěně. Velké množství sněhu ale plán smělého prvovýstupu alpským stylem nedovolilo dokončit. V 7200 metrech se Holeček musel otočit a při náročném sestupu si v praxi znovu ověřil okřídlenou pravdu, že nahoru to jde vždycky snáz...

 

archiv Marka Holečka

„V extrémních sestupech začínám být mistr světa,“ rozchechtal se svým typickým ďábelským smíchem Holeček, když pro Sport.cz líčil průběh expedice. Narážel na fakt, že při své první výpravě na osmitisícovku v roce 2009 musel při pokusu o prvovýstup na Gašerbrum I. (8068 m) otáčet ve výšce 7500 metrů. Jeho parťákovi Zdeňkovi Hrubému tehdy praskly žaludeční vředy a nadějný postup se změnil v drama (se šťastným koncem).

Tatáž dvojice vyrazila letos na začátku července do Pákistánu znovu s cílem zkusit na Nanga Parbatu prvovýstup centrální částí jižní Rupálské stěny, jíž prvně prostoupili při tragické expedici v roce 1970 bratři Messnerové - Günther během sestupu na druhou stranu hory do Diamírské doliny zahynul pod lavinou, Reinhold při zoufalém boji o vlastní život přišel o sedm prstů na nohou. Opět jim ale nebylo přáno: Hrubého při aklimatizačních výstupech začal trápit zánět šlach v ruce a navíc do paže dostal zásah kamenem.

Ledový svah v jižní stěně Nanga Parbatu.Ledový svah v jižní stěně Nanga Parbatu.foto: archiv Marka Holečka

„Nebylo to nic vážného, ale když jsem rukou zabral, tak to nebylo dobré. Vyrazil jsem ještě s Markem na finální pokus, ukázalo se ale, že to nepůjde. Po noci v prvním táboře (5000 metrů) jsem se s těžkým srdcem rozhodl pro návrat do základního tábora. Pro úspěch podniku byla klíčová rychlost postupu, a proto jsme se dohodli, že Marek bude mít větší naději, když půjde sám,“ poznamenal Hrubý.

Holeček se tak vydal vstříc téměř tříkilometrové zdi, která před ním zbývala, sám. S vyhlídkou několika dnů slušného počasí měl před sebou přetěžký úkol: ve stěně, kde prakticky od úpatí začíná vážné lezení, každý den zvládnout kilometr výškového rozdílu.  „Mám strašný strach. Což je důkaz toho, že mi ještě totálně nešiblo,“ říkal sám sobě, když vyrážel vzhůru.

Pohled do údolí bere v jižní stěně Nanga Parbatu dech.Pohled do údolí bere v jižní stěně Nanga Parbatu dech.foto: archiv Marka Holečka

Počáteční postup šel podle plánu. Ve vyšších partiích stěny ale přišly problémy. „Jak je stěna vysoká, tak má vlastně dvě pásma počasí. Dole to se sněhem šlo, ale nahoře byla vrstva hluboká do půli stehen. Navíc na ledovém podkladu, takže hrozilo, že se to kdykoliv utrhne,“ popisoval Holeček objektivní nebezpečí, které mu ve výšce 7200 metrů hrozilo.

„Když jsem tam dolezl, tak navíc začalo hustě sněžit a padalo šestnáct hodin v kuse. To jsem si říkal: a jsem v pr..., to nemůže dobře dopadnout, jsem mrtvej. Psychika dostala obrovskou ránu. Bylo jasné, že mi odtamtud nikdo nemůže pomoct a je to jen a jen na mně,“ líčil ostřílený dobrodruh.

Ráno vykopal stan zasypaný sněhem, podíval se stěnou dolů a zatočila se mu hlava. „Představil jsem si klíčová místa ve stěně, která budu muset slézt. Neměl jsem žádné lano, takže všechno pěkně pozpátku. V Rupálské stěně není mnoho míst, kde by se dalo otočit a scházet čelem do údolí. Lézt s cepíny ledovou strání vzhůru není problém, ale dolů je to strašidelné. A já měl před sebou dva těžké kilometry. Pakárna na entou. Jako kdyby člověk slézal severní stěnu Eigeru, jen ještě o kus větší,“ otřásl se Holeček při vzpomínce na hodiny perné dřiny, během nichž si nemohl dovolit nejmenší chybu.

Tábor zasypaný sněhem ve výšce 7200 metrů, kde se Marek Holeček otočil.Tábor zasypaný sněhem ve výšce 7200 metrů, kde se Marek Holeček otočil.foto: archiv Marka Holečka

Sestup na hraně nakonec zvládl a v základním táboře se šťastně setkal se svým parťákem. Napětí vystřídala euforie. „Mám z toho dobrý pocit. Sólo se takhle vysoko v Rupálské stěně ještě nikdo nedostal. Tomaž Humar při svém pokusu v roce 2005 zůstal uvězněn o kilometr níž a musela jej stahovat helikoptéra (slovinská horolezecká legenda zahynula v roce 2009 při sólovýstupu jižní stěnou Langtangu – pozn. red.). Příští rok se na Nanga Parbat vrátím. Nejprve s kamarády Diamírskou stěnou jako aklimatizaci a pak zkusím znovu sám Rupálskou stěnu,“ plánuje Holeček.

Pokud by příští rok uspěl, zapsal by do dějin horolezectví první český prvovýstup od roku 1988, kdy Josef Nežerka a Jindřich Martiš prostoupili pilíř Gabarrou v severozápadní stěně Annapurny. V letošní sezóně podmínky na Nanga Parbatu nepřály žádné z expedic a na vrchol se nikdo nedostal.

Pavel Novotný, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní