Článek
„Jsem rád, že se změny provedly, jedná se o světový trend. Musíme jít s dobou. Jestli chceme zachovat překážkové dostihy, musíme udělat maximum, aby nepřišel fatální úraz koně, nedej bůh žokeje,“ říká osminásobný vítěz Velké Josef Váňa.
Impulzem pro zmenšení příkopu o čtvrt metru byla tragická událost z loňské Velké, při které na Taxisu zahynul nadějný Váňův kůň Sottovento. Dostihový spolek, pořadatel Velké pardubické, zřídil expertní skupinu, která dostala za úkol zvýšit bezpečnost koní a žokejů. Místo v ní zaujal mimo jiné právě Váňa. Hlavním výstupem bylo doporučení, zmenšit hloubku příkopu o 25 centimetrů.
„Mám kvůli tomu spousty nepřátel z řad starých žokejů, kteří jezdili Velkou. Kdysi to byla opravdu těžká překážková dráha. Jenže v dnešní době jsou časy úplně někde jinde, dostih se běhá rychleji, nesmí se padat. Koně potřebují vyšší rychlost, každá úprava Taxisu je dobrá. Proč by se měli koně ničit tím, že když udělají chybu, zaplatí třeba životem?,“ pokládá řečnickou otázka 69letý Váňa, který už před lety prosadil snížení živého plotu o metr na současných 150 centimetrů.
Ohledně úprav Taxisu shoda rozhodně nepanuje. Jejich prosazení se snažili zabránit bývalí žokejové v čele s Václavem Chaloupkou, který vyhrál slavný dostih čtyřikrát. „S jistou porcí nadsázky lze snahu o zásahy do Velké pardubické přirovnat k názoru, že by nebylo špatné snížit výšku Mount Everestu na úroveň Řípu, Vysoké Tatry zhoblovat na mnohem méně náročnou výšku Českomoravské vrchoviny. Nebo rychlost, které dosahují jezdci Formule 1, omezit na 50 km/hod a Velkou cenu Monaka raději ještě o 10 km nižší,“ reagovali odpůrci v prohlášení, které nazvali Tak nám zabili Velkou pardubickou.
Holčák: Cesta špatným směrem
Mezi těmi, kteří protestní nótu podepsali, jsou i mnozí trenéři. Například Martina Růžičková, Čestmír Olehla nebo Radek Holčák, trenér vítěze loňského ročníku Hegnuse. „Pokud se máme bavit o bezpečnosti dostihu, není to jen otázka Taxisu. Čím víc se budou překážky zjednodušovat, tím se bude Velká zrychlovat. A právě o rychlost jde, nikoli o velikost skoků,“ prohlašuje Holčák.
V překladu: koně mají daleko méně času na přípravu na skoky. Stejně i žokejové. Dostih se nyní běhá až o minutu rychleji než před dvaceti lety. „Jedná se o brutálně velkou časovou propast. Jsem příznivcem toho, aby se překážky naopak nechaly narůst. Dostih by zpomalil, koně by museli víc přemýšlet a skoky respektovat. Navíc by byly těžší kvalifikace, do Velké by se dostali opravdu jen velmi dobří koně. Tím, jak se dostih zlehčuje, otevírá se prostor pro mladší a méně zkušené koně. Pro mě je tohle cesta špatným směrem,“ dodává Holčák.
Pád na Taxisově příkopu během 129. ročníku Velké pardubické.
V historii Velké zahynulo celkem 65 koní, z toho 26 na Taxisu. Nejčastější příčinou byl zlomený vaz nebo noha. Původní příkop měl délku pět metrů, hloubku dva metry, po protestech ochránců zvířat během Velké v roce 1992 byly délka i hloubka o dva roky později sníženy. Počet nově zraněných i smrtelně zraněných koní výrazně klesl. Teď doznal Taxis dalších úprav včetně doskokové hrany.
„Nikdy se nezabrání, aby nějaký kůň na Taxisu nespadl. Úpravy ale minimalizují možnost fatálních úrazů. Jsou tedy pro dobro věci, souhlasím s nimi,“ uvádí žokej Jaroslav Myška, který na nejnáročnější překážce Velké pardubické upadl jen jednou, před 14 lety s Maskulem. Ten se před Taxisem zastavil, čímž zapříčinil smrtelný pád Cieszymira. Bude díky letním úpravám seznam tragických nehod na Taxisu trvale neměnný?
