Článek
Jediný ‚problém' řešila dvojnásobná vítězka Wimbledonu před zápasem, když zjistila, že si do tašky nepřibalila zápasové ponožky.
„Mně se to nestává. Měla jsem jen tréninkové. Asi bych to v nich taky zvládla, ale nechtěla jsem nic podcenit. Tréninkové mi občas sklouzávají dolů. Byla bych nervózní, musela bych je pořád vytahovat," smála se nad lapálií Kvitová.
Překvapuje vás, že na začátek Fed Cupu pokaždé vyhráváte?
Nestihla jsem se nad tím zamýšlet a asi ani nebudu, já to tak vezmu. Ale 10:0 je hezký. Asi bych měla pořád začínat.
Co vás v zápase s Görgesovou posadilo do sedla?
Na začátku jsem nemohla return úplně číst a dostat se do rytmu. Pak dala pár druhých servisů, do kterých jsem mohla jít, a tím se to začalo překlápět na mou stranu. Byla pod tlakem a já se rozehrála. Jak neměla čas, začala kazit.
Že budete na kurtu jen hodinu, jste asi nečekala?
Čekali jsme trošku peklo, ale v porovnání s Prahou to peklo moc nebylo. Naši fanoušci byli mnohem lepší než jejich. Vždycky samozřejmě počítám s nejhorším. Věděla jsem, že Julia na antuce umí, tady jednou vyhrála turnaj a hrála teď finále v Charlestonu a čekala jsem, že to bude natěsno. Rozhodlo ale jen pár momentů, já byla nahoře, ona dole, v tom se pokračovalo.
Görgesová nemá ve Fed Cupu na rozdíl od vás nějak mimořádnou bilanci, hrálo to roli?
Ona je jedničkou týmu, což je pro ni novinka, Angie Kerberová je až za ní, i když o místo. Asi se s tím úplně nevypořádala dobře. Myslím, že tlak z okolí nebo co si dala na sebe, ji trošku svázal. Asi by pro ni bylo lepší, kdyby byla ta druhá.
Všimla jste si, jak jste utišila publikum?
Asi jo. Jen když jsme se vracely na kurt, párkrát spustili snad úplně všichni. Vnímám hlavně naše diváky. Patří jim velký dík, že s námi cestují. Mně jejich fandění určitě pomáhá.
Zažila jste už podobný fedcupový zápas, ve kterém se čekala bitva a nakonec to bylo jasné?
Nevím vůbec. Nic mě nenapadá...