Článek
Micka startoval v sedmé dráze vedle svého někdejšího tréninkového parťáka Gregoria Paltrinieriho a po boku italského krále patnáctistovky, který nejdelší trati vládl na posledním mistrovství Evropy v Londýně, olympiádě v Riu de Janeiro i světovém šampionátu v Budapešti, začal závod ve velkém stylu. „Rozjel jsem to slušně, na první čtyřstovce jsem byl o šest sekund rychlejší proti rozplavbě," přemítal nad mezičasy třiadvacetiletý závodník.
Po necelém kilometru ale začal výrazně zpomalovat. „Po deváté stovce jsem dostal krizi. Začal jsem stovky plavat nad minutu a díky tomu jsem se dostal na tak špatný čas. V závěru už jsem neměl tolik sil, kolik bych potřeboval. Bohužel, nebylo to podle představ," přiznal zklamaně Micka. Jako přepálený ale závod neviděl. „Zas tak extra rozjeté to nebylo, nepřišlo mi to jako brutální a těžké tempo. Nevím," krčil rameny.
Ve finále chtěl atakovat hodnotu osobního rekordu 14:55,47 min. a právě odstup od národního maxima jej mrzel nejvíc, byť opět pokořil hranici patnácti minut. „Osmé místo je krásné, mám druhé finálové umístění ve druhé olympijské disciplíně. To je fajn. Nejsem ale spokojený s časem, plaval jsem o vteřinu pomaleji než v rozplavbě. Ze čtvrthodinového závodu jsou čtyři sekundy zanedbatelné, ale i tak to mrzí," líčil.
Micka vzhledem ke svým historickým výsledkům slavil paradoxně lepší výsledek než na své nejsilnější trati v pátek na čtyřstovce, na níž proklouzl do finále a nakonec dohmátl šestý. A bezprostředně po nedělním závodu se chystal přepnout maximální pozornost na úterní osmistovku.
„Před dvěma týdny na českém šampionátu jsem osmistovku zaplaval skvěle, tak doufám, že to bude i v úterý a potažmo ve středu dobré. Přece jen je to poloviční trať, věřím si na ni víc. Dát takhle tři finále za sebou, to by byla paráda," zasnil se. „I kdybych byl ale devátý s osobním rekordem, tak budu spokojený," dodal Micka.
