Hlavní obsah

Pranýřují nácky, psali premiérovi. Nejsme rebelové, jen si na nic nehrajeme, tvrdí deblkanoisté

Račice

Když spolu sednou do lodi, dokáží Jaroslav Radoň s Filipem Dvořákem velké věci. Vyhráli mistrovství Evropy, byli pátí na olympiádě, čerstvě se blýskli dvěma stříbry při Světovém poháru v Miláně. Ale oba kanoisté jsou výraznými osobnostmi i mimo vodu. Byli vidět v kampani proti xenofobii, bývalému premiéru Rusnokovi odepsali na zpackanou gratulaci…

Foto: Michal Osoba

Jaroslav Radoň (vlevo), Filip Dvořák a jejich deblkanoe.

Článek
Fotogalerie

Už několikrát jste ukázali, že se nebojíte říct svůj názor. Považujete se za rebely?

Radoň: Za rebely ne. Ta kampaň je spíš takové vybočení z řady, ale proč by sportovec nemohl říct svůj názor? Někdo se třeba nechce vyjadřovat k různým věcem, ale mně to problém nedělá. Ta kampaň je naše celoživotní přesvědčení, nepovažuju ji za nic rebelského.

Dvořák: nemám rád tohle nálepkování. Oba se snažíme ve styku s veřejností si na nic nehrát a podat obraz, jací opravdu jsme. Když si něco myslíme, tak to řekneme.

Objevily se i negativní ohlasy k vaší účasti v kampani Good Night White Pride?

Dvořák: Nic výrazného. Jen pár úsměvných, třeba se na internetu objevil komentář, že za peníze, co jsme za kampaň dostali, si platíme přípravu… Ani nechápu, kam na to ty lidi chodí. Ale že by nám někdo chtěl dát do držky, se zatím nestalo.

Radoň: Vodáci takové protináckovské naladění mají, navíc oba jsme vždycky poslouchali punk... Ti kluci, kteří dávali kampaň do kupy, nás oslovili a nám bylo ctí se k tomu připojit.

Oba jste fotbaloví fanoušci, to občas na tribunách musíte při projevech rasismu trpět, ne?

Dvořák: Já teď na fotbale dlouho nebyl. Ale když jsem chodil, tak do kotle na Bohemku, kde s tímhle problémy nikdy nebyly. Je pravda, že ta tvrdá jádra fanoušků jsou někdy ultrapravicově naladěná a něco by se s tím mělo dělat. Jen nevím, jestli zákaz vulgarismů na stadiónech je ta správná cesta. (úsměv)

Se lvem na přídi
Při televizních přenosech nemusíte nejlepší české deblkanoisty dlouho hledat. Loď v národních barvách s českým lvem na přídi je nepřehlédnutelná.Procházka loděnicí na kanoistických závodech občas připomíná návštěvu galerie. „Docela se to rozjelo, každý má specifickou loď, třeba Bělorusové na ní mají vlky,“ vypráví Filip Dvořák. A tak s parťákem nechtěl zůstat pozadu.„Chtěli jsme něco s českou symbolikou a ten nápad se lvími ocasy podél lodi se mi moc líbil,“ říká. Pomohli jim kamarádi, kteří se věnují designu. „Loď navrhli, poslali výrobci a ten to trochu uzpůsobil,“ popisuje Dvořák.Nápaditý design měl ohlas už na prvních závodech. „Všude říkají, jak máme krásnou loď,“ těší Jaroslava Radoně. „Sice na prvních domácích závodech nám to moc nejelo, ale pak v Miláně loď předvedla, že umí jezdit rychle,“ usmívá se.Deblkanoe v ceně kolem 90 000 korun obvykle vydrží dvě sezóny. „Výrobce pak těm nejlepším sám nabídne nový model, aby nepřešli ke konkurenci,“ říká zadák posádky Dvořák.Domácím fanouškům loď i svou výkonnost představí o víkendu při SP v Račicích.

Laická veřejnost vás zaregistrovala i při písemné odpovědi premiéru Rusnokovi, který vás při gratulaci k bronzům z mistrovství světa zaměnil s veslaři…

Radoň: My už se k tomu moc nechceme vracet. Pak se to srovnalo a zametlo pod koberec, po sezóně jsme dostali od pana premiéra ocenění a bylo to v pohodě.

Dvořák: Trochu nás mrzelo, že sportovec by se měl objevovat v médiích díky výkonům a úspěchům, a pak je blbý, když má největší odezvu špatně napsaný dopis.

K té odezvě jste ale přispěli vy svou odpovědí…

Radoň: Jasně. Možná ta odpověď byla zbytečná, do budoucna jsme si řekli, že budeme víc „politicky“ myslet. Bylo to takové nešťastné.

Rebelsky jste se projevili i na loňském mistrovství Evropy, kde jste o šanci na úspěch přišli vinou nefunkčního startovacího zařízení. A za cílem jste, Filipe, zdviženým prostředníčkem ukázal, co si o chybě rozhodčích myslíte. Mělo to nějakou dohru?

Dvořák: Žádnou, to je možná důkaz toho, že měli máslo na hlavě, protože to byla jasná chyba organizátorů, sestřih ze závodu se pak ani nikde neobjevil. Naštvaní jsme byli všichni kromě vítězných Rusů. Chtěli jsme medaili a pak je závod takovým způsobem poznamenán, tak jsem byl vytočenej. Přece jen jsem z nás ten impulzivnější…

Je pro vás s přístupem „co na srdci, to na jazyku“ občas složité působit v Dukle i armádě, kde je poslouchání autorit nezbytné?

Dvořák: V armádě má řetězec velení racionální důvody. I na základním kurzu nám vysvětlovali, že voják musí poslouchat i proto, že pak třeba v nějaké bojové situaci nemá všechny potřebné informace a nemůže tu situaci ani vyhodnotit.

Radoň: Mně to na výcviku ve Vyškově také problém nedělalo. Pro mě jsou autority jako trenér nebo šéf dané, s tím nemám problém.

S koučem Liborem Dvořákem o skladbě přípravy můžete diskutovat?

Radoň: Určitě. Je plus, že se s trenérem dá mluvit, s čímkoliv za ním přijít a buď nám to vysvětlí, nebo třeba i uzná chybu.

Filipe, vy jste pak jako trenérův syn při debatách mluvčím posádky?

Dvořák: To právě ne. I proto, že já jsem ten impulzivnější, je lepší, když se na něčem dohodneme a Jarda to jde domluvit. (úsměv)

Reklama