Sport nemůže být jen dřina, tvrdí kajakářský obr, jenž Slovákům zničil školní teorie

Jednou jsem viděl takhle vysokého kluka závodit. Jenže bylo strašné na to koukat. Předkloněný, zlomený v pase to tam hrabal. To jsem si říkal, že mám štěstí, že jsem v té lodi aspoň trochu obratnej.

Mám, ale zase jsem těžší, tak se musím uvézt. Řekl bych, že je to spíš nevýhoda. Třeba Slováci na školách učí, že kajakář má být jako malíček. Což znamená vyšlehaný, hubený, 170 až 185 centimetrů vysoký. Když jsem v juniorech vyhrál mistrovství světa, přišel za mým tátou jeden učitel, s nímž se znal a hned na něj: „Toto čo je?!“ Na oko se zlobil, že jsem jim zkazil veškeré teorie.

Občas s ním konzultuju přípravu nebo mě upozorní na nějakou chybu. To pak docela dlouho řešíme, a když je poblíž někdo, kdo se v kanoistice tolik neorientuje, asi dost trpí.

Občas si pinknu, jednou dvakrát do roka. Bohužel přítelkyně má teď po operaci ramene, takže letos hrát nemůže, což mě dost mrzí.

Kamarádi si ze mě dělají srandu, že jsem jako celebrita, protože my se seznámili v letadle. Sice cestou na sportovní akci, ale to už nikoho nezajímá. (úsměv)

Mně se vždycky líbila představa být na olympiádě, když jsem viděl sportovce v televizi, ale dlouho jsem nevěřil, že bych se tam mohl dostat. Dělal jsem různé sporty, ať už judo, hokej nebo atletiku, v ničem moc nevynikal. Až když jsem přišel ke kanoistice, sednul do lodi a začal předjíždět kluky, kteří už dva roky jezdili, začalo mě to bavit. Když mi to šlo v juniorech, tak jsem si říkal, že bych to mohl dotáhnout do reprezentace, dostat se třeba na mistrovství světa a už jsem začal myslet i na olympiádu. A když se mi povedlo v Londýně startovat v devatenácti, z toho jsem byl ohromenej.

Já nepřemýšlel nad organizačními věcmi, vždycky jsem viděl jen ty závody. To, že tam je nějaká olympijská vesnice, že budu cestovat na závodiště, o tom jsem neměl tušení. Ale samotný závod předčil očekávání. Když jsme jeli na čtyřkajaku a cítil jsem atmosféru dvaceti tisíc fanoušků, to mě neskutečně hnalo vpřed. Ty pocity za to stojí.

Ne, vůbec. Já nerad koukám na závody, o kterých si myslím, že nebyly úplně ideální.

Jenže my hrozně špatně odstartovali, na prvních 250 metrech jsme ztratili přes loď, což se hrozně těžko dojíždělo. Nemyslím, že by to byla něčí chyba, byl to největší závod, všichni jsme ho jeli poprvé. I trenér Jerzy Dziadkowiec říkal, že to nebyl dobrý závod.

Doporučil mi ho táta. Říkal, že ať se stane cokoliv, stejně lidi budou potřebovat žrát. Tak jsem se přihlásil na technologii výroby potravin. Ale já si nedovedu představit, že bych seděl někde čtyřicet hodin v laboratoři…

Samozřejmě taky. Je tu spousta výživových poradců, kteří říkají, co se má jíst a co nemá, ale když si poslechnu jejich názor, je často zkreslený, protože z toho mají byznys. Na škole to tak není, nesnaží se nám prodat svůj produkt.

Mně připadá, že jím to samé a jestli jsem hubenější nebo svalnatější, je u mě ve hvězdách. Asi by se dala nějaká dieta přísně dodržovat, ale myslím, že by tím opadl můj zájem o kanoistiku a nevydržel bych to. Mně se líbí heslo, co jsem si potvrdil u trenéra veslařů Milana Dolečka, že sport nemůže být jen dřina, ale musí člověka bavit. Člověk není stroj, musí to být i sranda.

Samozřejmě měl, to jsou stavy na konci soustředění, kdy toho člověk má plný zuby a už mu to nejde. To pak člověk musí mít dobrého parťáka, s nímž je sranda, a trenéra, který nedělá zbytečné tlaky.

Asi žádný. Snad jen začátkem června budu mít nějaké volno, to si možná dám den bez vody. Ale pro mě je nejlepší relaxace jít na ryby nebo na procházku. Nejradši v zimě, kdy se projdu k Hradu, dám si kafíčko, projdu se po nádvořích. To jsem šel vloni asi pětkrát.

Mě láká skoro každé rybaření krom bobkaření tady na Vltavě, kde ti rybáři spíš utíkají od manželek. Kdyby mělo jít o nějaké vodní obludy, jel bych moc rád.

Viděli jsme se. Náhodou, když jsem letěl vloni do Kalifornie na soustředění.

To je pravda. (úsměv) V letadle do Londýna jsme se chvilku bavili. Říkal, že letí do Afriky natáčet, tak jsem říkal, že letím do Ameriky a taky se chystám na oceán chytat ryby. Tak mi přátelsky říkal, že mu musím dát vědět, jak se tam loví, že by taky jel.