Rubriky:

Vodní sporty

Sport nemůže být jen dřina, tvrdí kajakářský obr, jenž Slovákům zničil školní teorie

2. června 2016 12:46 - Račice

Je k nepřehlédnutí, druhého takového čahouna na startu závodu kajakářů nenajdete. A když Josef Dostál roztočí své paže, málokdo dokáže držet jeho tempo. V cíli pak často zní hlasitý oslavný řev mistra světa na singlu i ve čtyřkajaku.

 

Libor Zavoral, ČTK

Potkáváte při závodech kajakáře, který by měřil přes dva metry jako vy?

Jednou jsem viděl takhle vysokého kluka závodit. Jenže bylo strašné na to koukat. Předkloněný, zlomený v pase to tam hrabal. To jsem si říkal, že mám štěstí, že jsem v té lodi aspoň trochu obratnej.

Máte se svou postavou při záběru větší páky než vaši soupeři?

Mám, ale zase jsem těžší, tak se musím uvézt. Řekl bych, že je to spíš nevýhoda. Třeba Slováci na školách učí, že kajakář má být jako malíček. Což znamená vyšlehaný, hubený, 170 až 185 centimetrů vysoký. Když jsem v juniorech vyhrál mistrovství světa, přišel za mým tátou jeden učitel, s nímž se znal a hned na něj: „Toto čo je?!“ Na oko se zlobil, že jsem jim zkazil veškeré teorie.

S tatínkem řešíte kanoistiku často? Byl trenérem…

Občas s ním konzultuju přípravu nebo mě upozorní na nějakou chybu. To pak docela dlouho řešíme, a když je poblíž někdo, kdo se v kanoistice tolik neorientuje, asi dost trpí.

První olympijská vzpomínka
„Pamatuju si, že jsem koukal na chalupě spolu s rodiči a babičkou. Nejsem si jistý, jestli to bylo Sydney, nebo až Atény, ale koukali jsme na stovku a překážky, dlouho jsme se na to těšili. Na kanoistiku jsem asi taky koukal, protože táta trénoval, ale tu si tolik nevybavuju. Spíš atletiku.“

Vaše maminka, sestry i přítelkyně Diana Žolnerčíková zase hrají volejbal. K němu vás to netáhlo?

Občas si pinknu, jednou dvakrát do roka. Bohužel přítelkyně má teď po operaci ramene, takže letos hrát nemůže, což mě dost mrzí.

S přítelkyní jste se poznali vloni na Evropských hrách v Baku?

Kamarádi si ze mě dělají srandu, že jsem jako celebrita, protože my se seznámili v letadle. Sice cestou na sportovní akci, ale to už nikoho nezajímá. (úsměv)

Už dříve jste uváděl jako sportovní sen vítězství na olympiádě. Odkdy ho v sobě máte?

Mně se vždycky líbila představa být na olympiádě, když jsem viděl sportovce v televizi, ale dlouho jsem nevěřil, že bych se tam mohl dostat. Dělal jsem různé sporty, ať už judo, hokej nebo atletiku, v ničem moc nevynikal. Až když jsem přišel ke kanoistice, sednul do lodi a začal předjíždět kluky, kteří už dva roky jezdili, začalo mě to bavit. Když mi to šlo v juniorech, tak jsem si říkal, že bych to mohl dotáhnout do reprezentace, dostat se třeba na mistrovství světa a už jsem začal myslet i na olympiádu. A když se mi povedlo v Londýně startovat v devatenácti, z toho jsem byl ohromenej.

Byla olympiáda taková, jakou jste si ji představoval?

Já nepřemýšlel nad organizačními věcmi, vždycky jsem viděl jen ty závody. To, že tam je nějaká olympijská vesnice, že budu cestovat na závodiště, o tom jsem neměl tušení. Ale samotný závod předčil očekávání. Když jsme jeli na čtyřkajaku a cítil jsem atmosféru dvaceti tisíc fanoušků, to mě neskutečně hnalo vpřed. Ty pocity za to stojí.

Připomínáte si tu jízdu na videu?

Ne, vůbec. Já nerad koukám na závody, o kterých si myslím, že nebyly úplně ideální.

Vždyť jste získali bronz.

Jenže my hrozně špatně odstartovali, na prvních 250 metrech jsme ztratili přes loď, což se hrozně těžko dojíždělo. Nemyslím, že by to byla něčí chyba, byl to největší závod, všichni jsme ho jeli poprvé. I trenér Jerzy Dziadkowiec říkal, že to nebyl dobrý závod.

Před Londýnem jste maturoval, teď studujete potravinářství. Proč tento obor?

Doporučil mi ho táta. Říkal, že ať se stane cokoliv, stejně lidi budou potřebovat žrát. Tak jsem se přihlásil na technologii výroby potravin. Ale já si nedovedu představit, že bych seděl někde čtyřicet hodin v laboratoři…

S vaším kladným vztahem k jídlu volba školy nesouvisela?

Samozřejmě taky. Je tu spousta výživových poradců, kteří říkají, co se má jíst a co nemá, ale když si poslechnu jejich názor, je často zkreslený, protože z toho mají byznys. Na škole to tak není, nesnaží se nám prodat svůj produkt.

Musíte se v jídle hlídat, abyste se uvezl, jak jste zmiňoval?

Mně připadá, že jím to samé a jestli jsem hubenější nebo svalnatější, je u mě ve hvězdách. Asi by se dala nějaká dieta přísně dodržovat, ale myslím, že by tím opadl můj zájem o kanoistiku a nevydržel bych to. Mně se líbí heslo, co jsem si potvrdil u trenéra veslařů Milana Dolečka, že sport nemůže být jen dřina, ale musí člověka bavit. Člověk není stroj, musí to být i sranda.

Měl jste období, kdy vás kanoistika nebavila?

Samozřejmě měl, to jsou stavy na konci soustředění, kdy toho člověk má plný zuby a už mu to nejde. To pak člověk musí mít dobrého parťáka, s nímž je sranda, a trenéra, který nedělá zbytečné tlaky.

Jezdíte na kajaku, rád rybaříte. Kolik dnů přes léto nestrávíte u vody?

Asi žádný. Snad jen začátkem června budu mít nějaké volno, to si možná dám den bez vody. Ale pro mě je nejlepší relaxace jít na ryby nebo na procházku. Nejradši v zimě, kdy se projdu k Hradu, dám si kafíčko, projdu se po nádvořích. To jsem šel vloni asi pětkrát.

Nelákalo by vás rybaření i v dějišti olympiády v Brazílii?

Mě láká skoro každé rybaření krom bobkaření tady na Vltavě, kde ti rybáři spíš utíkají od manželek. Kdyby mělo jít o nějaké vodní obludy, jel bych moc rád.

I do Brazílie jezdí lovit rybář Jakub Vágner, potkali jste se někdy?

Viděli jsme se. Náhodou, když jsem letěl vloni do Kalifornie na soustředění.

Setkání v letadle jsou pro vás zjevně osudná…

To je pravda. (úsměv) V letadle do Londýna jsme se chvilku bavili. Říkal, že letí do Afriky natáčet, tak jsem říkal, že letím do Ameriky a taky se chystám na oceán chytat ryby. Tak mi přátelsky říkal, že mu musím dát vědět, jak se tam loví, že by taky jel.

Josef Dostál
Narozen: 3. března 1993 v Praze
Disciplína: kajak
Trenér: Karel Leština
Klub: Dukla Praha
Úspěchy: se čtyřkajakem bronzový z olympiády v Londýně 2012, mistr světa z Moskvy 2014, stříbrný z MS 2013 v Duisburgu, bronzový z MS 2015 v Miláně, mistr Evropy z Montemor-o-Velho 2013, Brandenburgu 2014 i Račic 2015. Na singlkajaku mistr světa z Moskvy 2014, vítěz závodu Světového poháru v Račicích 2016, juniorský mistr světa z Brandenburgu 2011, mistr světa do 23 let z Wellandu 2013 (vše na 1000 metrů).
Stav: svobodný, přítelkyně Diana
Vzdělání: studuje Vysokou školu chemicko-technologickou, obor potravinářství
Záliby: rybaření, jídlo, surfing, lyžování
Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Vodní sporty

Filtr článků - Vodní sporty