Článek
Dopoledne ještě absolvoval poslední 22. ozařování, které ho mělo zbavit Hodgkinovy choroby a následně překvapil i své vlastní spoluhráče, když za nimi přicestoval k pensylvánskému derby.
„Pokaždé, když jste nějak vážně zraněný, nebo trpíte rakovinou, potřebujete hodně odvahy. Pokud ji nemáte, nemůžete tuhle bitvu vyhrát," řekl Lemieux.
Když před utkáním vjeli na led hráči Penguins, fanoušci Flyers byli jako vždy nepříčetní a zahrnuli je ohlušujícím pískotem.
„Až nám zaléhalo v uších," vybavil si Jaromír Jágr. Pak se ale u dvířek objevila ještě jedna postava v pittsburském dresu. Stadion na moment ztichnul a vzápětí se ozval bouřlivý aplaus, který trval více než dvě minuty. Až z toho byli naměkko i hráči Philadelphie.
Jágrův idol
Pro českou hvězdu byl Lemieux nejen spoluhráčem, ale taky velkým idolem. Když přijel v roce 1985 o sedm let starší Kanaďan do Prahy na mistrovství světa, byl z toho třináctiletý Jágr úplně paf.
Jeho maminka nechápavě kroutila hlavou, když synáček běhal kolem televize, mlátil do stolu a hulákal jak na lesy: „Mario, Mario..."
„Lemieux tehdy Prahu okouzlil a mě určitě nejvíc. Viděl jsem každý jeho zápas a nemohl od obrazovky odtrhnout oči," popisoval Jágr.
V roce 1990 se vyjukaný mladíček objevil po draftu v Pittsburghu, přišel za ním právě Lemieux a řekl stručně: „To bude o.k."
Šok v kabině Penguins
Když později pittsburská superstar týmu oznámila, že nějaký čas nebude v kabině, byl to otřes pro všechny. „Jako by mě praštili kladivem," řekl Bryan Trottier.
První utkání po zveřejnění Lemieuxovy nemoci prohráli Penguins v Bostonu 0:7. Pak se ale dali do kupy, během února vyhráli jedenáct ze třinácti zápasů.
„Když jsme se dozvěděli, že má Mario rakovinu, byl to pro všechny šok. Nikdo nevěděl, co má říct, v kabině bylo strašné ticho. Do té depresivní atmosféry přišel Mario a my vůbec nevěděli, co dělat. Ale on to vyřešil sám, byl naprosto přirozený a my to začali brát, jak to je," líčil Jágr.
A Lemieux se choval podle svého naturelu i na ledě. Do konce základní části v 19 zápasech nastřílel třicet gólů a přidal 24 asistencí.
Jaromír Jágr a Mario Lemieux - téhle dvojice se bála každá obrana.
Třetí Stanley Cup v řadě ale Pittsburghu dopřán nebyl, ve druhém kole play off v sedmém zápase série s Islanders ukončil Penguins sezonu v prodloužení David Volek.
„Když mi poprvé řekli diagnózu, myslel jsem, že je to rozsudek smrti. Když jsem pak začal hrát, bylo to mnohem lepší. Ale člověk to stejně někde v hlavě pořád má," prohlásil Lemieux.
Před PPG Paints Arenou v Pittsburghu je od roku 2012 dvoutunové bronzové sousoší, jehož inspirací je Lemieuxův gól do sítě Islanders z prosince 1988. Kanadská star tehdy proskočila mezi beky a zavěsila pod horní tyčku gólmana Hrudeyho.
„Ilustruje to dobře moji kariéru, v níž jsem dal spoustu branek právě po brejcích," prohlásil Lemieux. Možná ještě o něco lépe ale jeho velikost dokládá zápas s chorobou, který svedl před šestadvaceti lety.
| Hráči NHL, kteří se prali se zákeřnou nemocí |
|---|
| Saku Koivu. 9. dubna 2002 přivítal finského hrdinu Montrealu osmiminutový aplaus vyprodané arény. V zámoří rodák z Turku, jenž kvůli rakovině lymfatických uzlin přišel o skoro celý ročník, zůstal ještě 11 sezón. |
| Phil Kessel. V prosinci 2006 mu byla diagnostikována rakovina varlat. Tehdejší útočník Bostonu přesto vynechal jen jedenáct zápasů základní části. |
| Jason Blake. Útočník Toronta v roce 2007 onemocněl leukémií, přesto odehrál ještě dalších pět sezón. |
| Olli Määttä. V říjnu 2014 byl finskému obránci odstraněn nádor z krku. Dva týdny po operaci už byl zase v sestavě Penguins. |
| Brian Boyle. Před začátkem angažmá v New Jersey se u něj v roce 2017 objevily příznaky leukémie. Na začátku listopadu už byl ale s týmem. „Ještě nikdy jsem po gólu nebrečel," řekl po premiérové trefě sezony držitel Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji. |
