Článek
Takto jste si vstup do turnaje představoval?
Bylo to určitě těžší, než jsem čekal. Hlavně v první třetině jsem nevěděl, kde kdo lítá. Je pravda, že na to užší kluziště teď nejsem zvyklý, je to změna, máš na všechno daleko méně času, nemusíš tolik bruslit...
Kdy jste se s tím srovnal?
V první třetině jsem se chvílemi cítil jako vojáci v Iráku, prostě jsem nevěděl, kde kdo vyběhne, ale pak se člověk tomu tempu přizpůsobí. Bylo to těžké, ale přežil jsem.
Na konci první třetiny jste se poranil, co se přesně stalo?
Něco se mi stalo, ale necháme to být, doufám, že to bude dobré. Sám jsem se nabodl na hokejku, bolí to, ale není to tak zlé, že bych nemohl hrát.
Takže jste nepřemýšlel o tom, že byste odstoupil?
Tak to ne, máme dvanáct útočníků, to musíš hrát dál.
Obstaral jste vítězný gól, po něm se vám ulevilo?
Hlavně pro mužstvo to bylo uvolnění, kdyby dali Slováci z té šance gól a ne tyčku, tak to bylo opačně. Rozdíl mezi vítězem a poraženým je tady v těch turnajích minimální. Jedna šance nevyužitá, druhá využitá a rozhodne to celý zápas...
A pro vás osobně je gól při vstupu do turnaje povzbuzením?
Je mi 38 let, nejedu sem vyhrát kanadské bodování. Jsem rád, že jsem pomohl vyhrát, k čemu by mi ten gól byl, kdyby se prohrálo...
Spolupráce s Romanem Červenkou klapala?
Gól jsme dali, měli i další šance ve třetí třetině, škoda, že to tečoval kousíček nad. Věřím, že to bude lepší a lepší.
Pro psychiku týmu bývá vstup do turnaje obzvlášť důležitý...
Každé vítězství je důležité a pomůže. Ale turnaj teprve začíná. Víme, že můžeme porazit každého, i když čelíme nejlepším týmům světa.
