Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Lepší budapešťský víkend si nemohla představit. „Jsem strašně ráda. Až z toho mám v hlavě trochu guláš a říkám si, že tady něco nehraje, jestli to není až moc dobré,“ vyprávěla s úsměvem.
Však ji v létě trápila bolest kotníku, v nohách měla dvě sobotní čtvrtky. „Ale já věděla, že to mám v sobě a mám natrénováno,“ věřila si Vondrová, kterou připravuje její partner Jan Volejník. „Vím, že to v nohách mám celou sezonu, jen jsem si to schovávala až sem,“ líčila.
Dokázala i zklidnit hlavu po medailové euforii. „Po závodě jsem absolvovala dopingovou kontrolu, šla do ledu, odvezli nás na hotel, kde jsem si dala masáž a šla spát,“ vyprávěla.
S pomocí prášku na spaní zamhouřila oči, ale už v 6.15 jí zvonil budíček. „Já si věřila, že když to nepokazím, mám na takový čas, i kdybych se vzbudila pět minut před závodem,“ netajila se sebedůvěrou.
Osobní rekord si posunula o 21 setin. „To je rychlejší o nějaké dva kroky na konci, ale už je to hranice 51,“ pochvalovala si prolomení mety, pod níž se dostala jako šestá Češka historie.
Ještě, než se nachystá na pondělní semifinále, do něhož postoupila zatím na všech svých vrcholných světových akcích, čeká ji milá připomínka sobotního životního úspěchu v podobě medailového ceremoniálu. „Tam mi asi teprve dojde, co se povedlo. Zatím si pořád říkám, jestli si z nás nedělají srandu.“
