Článek
Birmingham (od našeho zpravodaje) – Když přišla mezi novináře, otírala si oči od slz dojetí. Počtvrté v kariéře postoupila na mistrovství Evropy mezi nejlepší, ale po loňském trápení měl pro maminku pětiletého syna Kaapa a nejstarší mílařku ve startovním poli ještě emotivnější příběh. „Moc nebrečím, naposledy na olympiádě v Tokiu. Je to emotivní,“ přikyvovala finalistka OH v roce 2021.
Čím to?
Ve startovce jsem byla spíš kolem osmého místa než na postup. A po loňském roce, kdy jsem zjistila, že dno má sklep a garážové stání, jsem si říkala, že to třeba může být nějaký konec. Ale není, no.
Čemu vděčíte za návrat mezi nejlepší Evropanky?
Minulý rok jsem strávila ve švýcarské skupině, což byla super zkušenost, ale tréninkově mi to tam vůbec nesedělo, což asi bylo vidět. A teď jsem zpátky u pana Tunky, kterému moc děkuju, že mě vzal zpátky. Prostě ví, jak na to.
Takže postup je takovým zadostiučiněním?
Na Evropy jezdím od roku 2014. Když jsem koukala, jak se posouvá úroveň a holky jsou čím dál mladší a lepší, je strašně těžké tomu odolávat. Dneska jsem si dokázala, že to jde.
Zažila jste už někdy postup na fotofiniš?
Jo, ale většinou jsem nepostoupila, protože jsem tam ty prsa neměla. Teď tam nějak byly.
S hlavou v dlaních jste čekala na výsledky na tabuli. Velké nervy?
Hrozně velké. Věřila jsem, že jsem tam doletěla, protože to trochu periferně na té dráze cítíte, že jste před nimi. O kolik to bylo, o tři setiny? To je strašně málo. Stoprocentně jsem to nevěděla.
Postupovalo prvních šest z každého běhu, čas nehrál roli. Byla jste ráda za tento klíč?
Ne, nesnáším ho, protože jsem vždycky postupovala díky tomu, že jsem chytla rychlejší běh. Ale teď jsem za to ráda…
V početném balíku jste musela několikrát vyběhnout do vnější dráhy, kontaktů bylo hodně.
Stalo se mi to, co Audrey Werrové v semifinále osmistovky (ukazuje okopaná lýtka – pozn. red.). Strčily do mě z obou stran, ale to je normální, že při těch taktických bězích vás kopou holky, co jsou třeba o pět sekund horší.
Závodila jste po více než měsíci, vyrazila jste na soustředění. Zjevně dobrá volba.
Trenér to tak naplánoval, že vynecháme mistrovství republiky a horské soustředění se mu tam hodí víc. Šla jsem doma jako test kilák za 2:41 a to uspokojilo jeho přesvědčení, že jsem na tom dobře. Tak asi jo. (úsměv)
Sil na nedělní finále po postupovém dramatu v sobě najdete dostatek?
Vždycky záleží, jak se vyspíte. Ale většinou špatné výsledky bolí víc, nevyplaví se endorfiny. Po dobrém závodě se cítím skvěle.
