Článek
Vše má zřejmě původ už v roce 2013, kdy Pavlišta cestoval do Kazaně na univerziádu, svoji první vrcholnou akci. Kvůli akreditaci standardně zasílal sken svého pasu e-mailem, ale ofocený doklad si pak žil vlastním životem. Přesněji řečeno byl zneužit.
Nyní čtyřicetiletý Pavlišta, který je vystudovaným inženýrem a vedle své běžecké kariéry chodí každý den do práce, to postupně začínal zjišťovat až v loňském roce. Na začátku byla banální kontrola na německých hranicích. Od tamní policie se liberecký atlet dozvěděl, že na jeho jméno mají v systému záznam.
„Nikdo nic moc nevěděl, ke kontrole přizvaná česká policie si z německých kolegů dělala srandičky, ke kterým jsem se rád připojil. Nicméně nechali nás na hranicích pár hodin vyhnít, a aby nás pustili dál, podepsal jsem papír, že v případě, že bude potřeba k případu ode mě jakýkoliv komentář, najdou mě na adrese, e-mailu, telefonu,“ popisoval Pavlišta.
Dlouhé měsíce se nic nedělo, než pak objevil v poště hodně nemilé psaní. „Přišlo mi obvinění se 14denní lhůtou na zaplacení celkem brutálních sankcí a hrozbou mezinárodního zatykače,“ líčil.
Stále přitom nevěděl, čeho se měl dopustit, to zjistil až ze spisu, který si přes svého advokáta musel zakoupit. Podvodník si na základě kopie Pavlištova pasu otevřel konto u belgické banky, kam si nechal posílat nekale získané peníze od německého občana. Když Pavlišta viděl, jakým způsobem byl padělek proveden, nestačil kroutit hlavou.
„I dítě ze základní školy by zvládlo dokument zfalšovat lépe s pomocí malování ve Windows 95. Podvodník vyměnil fotku, podpis a banka s dokumentem byla v pohodě. Stejně tak soud byl v pohodě s tím, že na fotce na cestovním pase je fotka asi tak 60letého plešatého Asiata, a já jsem při hraniční kontrole předložil občanku s fotkou ve svých nejlepších letech,“ líčil.
Pavlišta musel do nákladů na svoji obhajobu investovat dost svých prostředků, přes advokáta podal odpor, přesto soud trval na hlavním líčení. A tak musel cestovat téměř 700 kilometrů do Leutkirchu, kde dle jeho slov většina zúčastněných včetně soudce nad případem kroutila hlavou.
Alespoň o kauze zjistil další detaily při svědectví vrchního policejního vyšetřovatele, který je již v penzi.
Soudce se omlouval
„Před svým odchodem zjevně uklízel stůl a můj případ mu přišel snadný na uzavření. Na většinu otázek položených soudcem a mojí advokátkou odpovídal nevím, nepamatuji si, to jsem nezjišťoval, nerozuměl jsem korespondenci z banky, Pavlištu jsem nikdy nekontaktoval, přestože jsem obdržel na něj kontakty z hraniční kontroly,“ popisoval.
Případ pak měl logické rozuzlení. „Soudce se mi rozpačitě omluvil, uznal mé rozčarování nad tím, co tam vůbec dělám a pověřil státní pokladnu zaplacením celého tohoto extempore,“ uvedl Pavlišta. Nicméně údiv nad tím, jak snadno se může člověk dostat do spárů trestního řízení v něm ještě nějakou dobu jistě zůstane.
