Článek
Český rekord v kvalifikaci, další ve finále. Svěřenec Ivy Tlapákové a Jana Touše předvedl, jak se má závodit na vrcholných akcích.
„Hodil jsem nejdál pátým pokusem, pak to byly strašné nervy. Jen jsem se modlil, aby mě kluci nepřehodili. A když už jsem byl jasný mistr světa, tak jsem se rozklepal a nedokázal ani dojít do kruhu,“ popisoval bitvu, kterou vyhrál titěrným rozdílem pěti centimetrů výkonem 77,83 m.
Čeští medailisté z juniorského mistrovství světa v Nairobi, zleva zlatý desetibojař František Doubek, bronzová chodkyně Eliška Martínková a zlatý kladivář Jan Doležálek.
Kladiváři nemají na růžích ustláno, na velkých stadionech je často kvůli bezpečnosti nevidí rádi, tak musejí vzít za vděk vrhačskými loukami. Jako Doležálek v Pardubicích.
„Je velká, ale není oplocená. Chtějí ji zpřístupnit veřejnosti, ale stává se, že někdo na ni při tréninku vleze, a to jde o život,“ ví Doležálek. A tak na tréninky musí aspoň ve třech, aby dva hlídali okolí…
V Pardubicích chce ale Doležálek zůstat. „Přes tyhle problémy tam mám dokonalé podmínky pro přípravu,“ chválí. Navíc se chystá do práce v oboru, jemuž se vyučil. „Zamířím do truhlárny, už jsem tam chodil na brigády. Je to krásné řemeslo, které chce hodně přesné ruce. Na tom ještě musím zapracovat,“ usmívá se.
A také je to v kombinaci s vrhačským tréninkem dřina. „Kluci na dílně mi nakládají dost, na další činnosti už není moc energie. Ale u atletiky chci zůstat, vždycky mě bavila a naplňovala,“ ujišťuje juniorský šampion.
