Článek
Nejprve si ale o víkendu ještě střihne nelehký dvojboj. V sobotu v půl osmé večer bude obhajovat pozici nejlepšího českého běžce na desetikilometrové trati při Grand Prix v ulicích Prahy, pak se přesune do Karlových Varů, kde ho v neděli čeká 5000 metrů při mistrovství republiky družstev.
Celkem náročný program…
Bude to těžké, nevím, jestli jsem něco takového zažil. Co se týče porce kilometrů, nebude to problém, mám jich naběháno hodně. Spíš ten rychlý přesun do Varů, kde už v 10.30 je start pětky.
Pojedete z Prahy do Karlových Varů hned v sobotu večer?
Chtěl bych. Po večerních závodech stejně většinou do dvou tří ráno nespíte, tak toho aspoň využiju. Pak se budu moct o něco déle vyspat, než kdybych ráno řešil dopravu. A na cestách nikdy nevíte, tak bych chtěl mít klid na dopolední start.
Na deset kilometrů jste držel český rekord časem 28:21, než vám ho o dvě sekundy vzal Martin Zajíc. Věříte, že je ve vašich silách při Grand Prix na národní maximum zaútočit?
Nerad si dávám časové cíle, rekord před domácími fanoušky by byl můj sen. Rozběhnu to extrémně rychle a uvidíme, kam až doběhnu. (úsměv)
Jak se běhá po setmění?
Z loňského roku si pamatuju jen prvních pět kilometrů, bez navigujícího auta bych asi do cíle netrefil. (úsměv) Je pravda, že si moc těch výhledů neužijeme. Jen si pamatuju, jak jsem loni poslední tři kilometry myslel na to, abych si hned za cílem nevypnul hodinky, jak jsme jako běžci zvyklí, protože to kvůli fotkám nemáme dělat. Večerní start je nezvyk, je to pro nás nejnudnější den roku. Nemůžeme nic dělat, jen si zajdeme na jídlo. Vždycky se mě ptají, když někam jedu, jak si prohlédnu město, ale my celý den ležíme na pokoji s nohama nahoře.
Vaše pozornost se bude k silničním běhům stáčet stále více. S plány na maraton opouštíte steeple definitivně, nebo věříte, že půjdou obě rozdílné tratě kombinovat?
Hlavní cíl je určitě maraton, ostatní bude na druhé koleji. Moc času není a olympiáda se blíží. Příští sezona je poslední celá na získání bodů do rankingu, tak bych je měl začít v maratonu sbírat. Trénink se úplně zásadně nezmění, objem kilometrů už mám podobný jako v maratonské přípravě. Spíše jde o to vycítit, jak se moje tělo chová u těch dlouhých distancí. Nebudu nic zkoušet, hned ten první maraton poběžím na co nejrychlejší čas.
Kde to bude? Jako u člena týmu RunCzech se nabízí Praha, zároveň asi budete hledat co nejrychlejší trať…
Těžká otázka. Pražský maraton je určitě jednou z variant pro debut, bylo by hezké ho zažít před českými fanoušky. Musíme se na to s trenérem podívat i z pohledu taktiky, protože ta je pro ranking důležitá.
Trenérem zůstává Hakim Saleh, který vás vedl dosud?
Jsme domluveni, že ke konci sezony naše spolupráce s Hakimem skončí a budu se i kvůli přechodu na silnici připravovat pod novým trenérem. Není tam mezi námi žádná zlá krev, spíš jsme se domluvili, že na silnici je třeba trochu jiný přístup a jiné maratonské know-how. Je to nový impuls, který jsem po této sezoně potřeboval, nová disciplína, trenér i prostředí.
Prozradíte, kdo vás povede?
Jan Kubeš, trenér z triatlonu, který se poslední dobou soustředí na atletiku. Mám v něm oporu, co se týče analytické části, sběru dat, která jsou podle mě v maratonu ještě důležitější než na dráze. Díky triatlonu má zkušenosti s cross trainingem, což je důležité, že kilometry půjdou nahradit i aktivitou mimo běh, aby zátěž na pohybový aparát byla menší.
Podobně jako třeba Patrik Vebr budete tedy i vy vášnivým cyklistou?
Cyklista jsem rekreační, což je možná dobře, protože kdybych byl kvalitní cyklista, už tam není prostor ke zlepšení. Věřím, že když na kole udělám velký posun, půjde tím víc nahoru i běžecký výkon. Ale maraton je nevypočitatelná disciplína, nedokážu říct, jak bude tělo reagovat. Mám před sebou hodně práce, moje tělo je připravené na steeple, teď nás čeká minimálně rok budování základu, který je na maraton potřeba. Nebude to lehká cesta.
Co vás na ní tedy láká?
Neustále chci posouvat své hranice, vždycky si hledám nějaký cíl. Když ho splním, stejně mě neuspokojí a musím si najít další. A já už teď na silnici byl skoro raději než na dráhových závodech, díky té atmosféře.
Letos jste se na mistrovství Evropy nekvalifikoval. Urychlila tedy aktuální sezona váš přechod k maratonu, nebo by s ohledem na olympiádu přišel i tak?
V plánu byl. Ale loňský český rekord byl kvalitní a taková hozená rukavice, že se mám na steeple soustředit. Pak přišla stagnace výkonů a psychice pomůže, když si najdu nový cíl. Letošní sezona nevyšla podle mých představ, tak to byl i signál začít se připravovat na silniční závody, které jsem zatím běhal spíš z přípravy na dráhovou sezonu. Věřím, že když se na silnici připravím naplno, i časy půjdou výrazně dolů.
Je cesta na olympiádu v maratonu snazší než na 3000 metrů překážek?
Nerad bych říkal snazší s úctou k běžcům, kteří se tam dostali. Ale počet startujících na maraton je výrazně vyšší než na dráze. A já si myslím, že mám na silnici největší potenciál, fyzický i psychický, protože jsem vždy tíhnul k delším tratím. Celoživotní plán byl jít na silnici, ale dokud jsem se zlepšoval na steeplu, nechtěl jsem ten krok udělat, dokud nevyčerpám svůj potenciál. Myslím, že jsem ho stejně nevyčerpal, ale věk je neúprosný (Víchovi je 28 let) a už je třeba trochu jít do maratonu.
Kilometry v objemové přípravě se asi polykají snáz ve větší skupince. Plánujete se občas spojit s Vebrem či Janem Frišem, jenž také chce k maratonu směřovat?
Jsme v kontaktu, a pokud to půjde, budeme se snažit s Patrikem, Honzou nebo Martinem Zajícem na tréninky domlouvat. Ale každý jsme v jiné situaci, formě nebo části sezony, tak to může být složitější. Já jsem takový běžec na pásu, kde se data dají přenášet mezi tréninky a porovnávat. Jsem zvyklý trénovat sám, pro mě to nebude takový šok. A maraton je taková osamělá disciplína, kde často běžíte sám, tak si na to musíte zvyknout. Takže jsem připravený na všechny varianty.
