Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Předpověď se naplnila, okolo osmé hodiny večerní místního času se nad Národním stadionem otevřela mračna. Běžcům voda tolik nevadila, byť zejména v první dráze stříkala voda z kaluží. Výškařkám a diskařům dělal liják mnohem větší trable.
Ve výškařském sektoru soutěž kulminovala, zbývalo pár skoků, které byly s ohledem na podmínky vesměs neúspěšné. Soutěž diskařů ale ještě ani nezačala. Mohutní siláci chodili po sektoru s barevnými deštníčky, než je pořadatelé odvedli zpátky do útrob stadionu.
Když déšť na chvíli ustal, vrátili se na rozcvičení, ale po chvíli zase padaly provazy deště. Organizátoři dělali, co mohli. Problém řešili v hojném počtu, jak je v Japonsku zvykem. Střídavě nosili do kruhu hadry, pak jich dobrá desítka v bílých pláštěnkách držela modrou plachtu nad sektorem, až uživatelé sociálních sítí vtipkovali, že se chystá operace kruhu.
Mika Sosna házel v mokrém kruhu raději v ponožkách.
Jiný den by soutěž byla jistě přeložena, ale v neděli šampionát končil. A tak nebylo zbytí, muselo se závodit. Každý se snažil s podmínkami poradit po svém. Němec Mika Sosna si usmyslel, že stabilnější než v tretrách bude bez nich a do kruhu nakráčel v ponožkách.
Australan Matthew Denny skončil při jednom pokusu na kolenou, ještě hůře vypadal hod Rakušana Lukase Weisshaidingera, který spadl rovnou na bok, naštěstí se neudeřil do hlavy.
Good lord, this Discus #worldathletics #worldathleticschampionships2025 #Tokyo2025 pic.twitter.com/Xu2bJGqmtz
— Eirol (@Eireolos) September 21, 2025
„Pro mě kruh nebyl kluzký, já mám dobré boty,“ ujišťoval Švéd Daniel Stahl. Právě on si s podmínkami poradil nejlépe, v poslední sérii předvedl monstrózní hod dlouhý 70,47 m.
„Snažil jsem se během soutěže dobíjet energii, byl jsem připravený hodit daleko. Kdybych se bál přešlapu, tak bych určitě přešlápl,“ líčil nyní už trojnásobný mistr světa, který v Tokiu vyhrál i olympiádu. Na druhé místo odsunul litevského světového rekordmana Mykolase Aleknu, štěstí pršelo Alexi Roseovi ze Samoy, který získal nečekaný bronz.
„Ještě na univerzitě jsem neházel 60 metrů, do třiceti jsem nebyl ve finále velké soutěže. Teď mám za sebou nejnáročnější tréninkový rok, moc nespím, pracuju na plný úvazek a doma mám čtyřměsíční dítě. Ale stojí to za to,“ zářil 33letý rodák z Michiganu, jenž má po otci tichomořské kořeny a pro Samou získal první atletickou medaili z mistrovství světa.
