Článek
Česká atletika vždy měla své zlaté tahouny. Ve své samostatné éře od Jana Železného přes Tomáše Dvořáka, Romana Šebrleho po Barboru Špotákovou či Zuzanu Hejnovou. Jejich kariéry se prolínaly, medailový úspěch výpravy často nestál na jednom člověku.
Nyní v individuálních disciplínách stojí. Z posledních tří světových šampionátů získali čeští atleti tři individuální medaile a všechny vybojoval Jakub Vadlejch. Jeho cesta od občas výkonnostně nestálého závodníka po zřejmě nejstabilnějšího oštěpaře současnosti pod Železného vedením zaslouží velké uznání…
Žádného dalšího atleta, na něhož by byl spoleh za každých okolností, na světové úrovni česká atletika nemá. Koulař Tomáš Staněk je stálicí halových soutěží, venku v nabité světové konkurenci od parádního čtvrtého místa v Londýně 2017 mezi elitní osmičkou nebyl.
Ženská část oštěpařské skupiny Jana Železného v čele s Nikolou Ogrodníkovou prožívá útlum, její zklamání v Budapešti kontrastovalo s radostí českého kouče japonské mistryně světa Davida Sekeráka.
Český desetiboj jako další úspěšná disciplína minulosti svého zástupce na šampionátu, byť těsně, vůbec neměl.
Česká smíšená štafeta se svými bronzovými medailemi. Zleva Matěj Krsek, Tereza Petržilková, Patrik Šorm a Lada Vondrová.
Přesto desítky českých fanoušků v Národním atletickém centru měli celkem dost důvodů k radosti. Často v disciplínách, které ještě na minulých šampionátech neměli důvod nervózně sledovat.
Začněme pochopitelně od smíšené štafety. Snažení kvalitní generace čtvrtkařů vyústilo v senzační bronz. Že k němu pomohl pád Nizozemky Femke Bolové před cílem a že některé hvězdy se šetřily na individuální starty? Jak se říká, na to se historie neptá, Čechům se zkrátka fokus na tuto mladou disciplínu vyplatil.
Ocenění zaslouží Lada Vondrová a Tereza Petržilková i za to, jak se hned druhý den po štafetovém zápřahu popasovaly s rozběhy a postoupily do semifinále, Vondrová navíc s bonusem v podobě prolomení hranice 51 sekund. A pokud Češky vydrží zdravé a bude vůle se věnovat i ženské štafetě, na olympiádě v Paříži by mohla startovat i ta.
V sestavě zřejmě i s Nikoletou Jíchovou, která na překážkách každým rokem výrazně stahuje ze svého osobního rekordu. Srovnávání s někdejší královnou této disciplíny Zuzanou Hejnovou je samozřejmě hodně předčasné. Ale to, jak se při debutu na světovém šampionátu nezalekla velkých jmen a přes semifinálovou účast viděla na svém vystoupení nedostatky, je příslibem.
Kometou sezony je sprinter Ondřej Macík. Na mistrovství republiky si zlepšil osobní rekord na dvoustovce o čtvrt sekundy, vyrazil na mistrovství světa a vedle největší hvězdy šampionátu Noaha Lylese zaběhl takřka totožný čas. Stále teprve ve 22 letech.
Nikoleta Jíchová v semifinále běhu na 400 metrů překážek.
Tyčkařka Amálie Švábíková startovala na mistrovství světa už potřetí, poprvé prolomila finálovou hranici. Také její progres pod vedením Štěpána Janáčka dává naději, že by k letošnímu bronzu z halového mistrovství Evropy mohla brzy přidávat další seniorské úspěchy.
Nejlepší český dálkařský výsledek v historii obstaral sedmým místem Radek Juška, jenž má výkonnost na to, aby za ideální konstelace bojoval ještě o vyšší příčky.
A za elitní desítku ozdobenou národním rekordem zaslouží ocenění i chodkyně Tereza Ďurdiaková, byť pětatřicítka se za rok v olympijském programu neobjeví.
Těžko očekávat, že by někdo z nich zaznamenal takový progres, aby se zařadil po bok Jakuba Vadlejcha do pozice reálného medailového kandidáta pro Paříž. Ale příští rok se koná mistrovství Evropy v Římě, které by mohlo být odrazovým můstkem pro dorůstající generaci české atletiky.
Však optikou starého kontinentu byl v Budapešti Vadlejch mezi oštěpaři nejlepší, smíšená štafeta druhá, Juška mezi dálkaři třetí, Macík na dvoustovce čtvrtý, Ďurdiaková mezi chodkyněmi a Staněk mezi koulaři pátý a Švábíková mezi tyčkařkami šestá.
K tomu připočtěme nastupující generaci z veleúspěšného juniorského mistrovství Evropy v Jeruzálemě, která může nabírat první zkušenosti mezi dospělými, a v dalších letech může být zase aspoň o malinko veseleji.
