Článek
Soba si pořídila už před závodem na výletě po centru druhého největšího norského města. Na závod ho dostal na hlídání její kouč David Sekerák, který ho za hrazením své svěřenkyni ukázal i před šestým pokusem. „Myslel jsem, že ji to vyhecuje,“ vyprávěl. „Ale spíš mě to rozesmálo,“ přiznávala s úsměvem Sičaková.
To už jim během oštěpařského finále bylo celkem hej, ale po úvodních třech sériích hrozilo, že Sičaková nenaplní roli tabulkové adeptky na medaili. Sekerák s ní před závodem nemohl trávit tolik času, kolik by si představoval, protože ještě koučoval v mužském finále Jana Výšku ke čtvrtému místu a osobnímu rekordu 77,60 m.
„Kdybych s Péťou byl celou dobu, asi by byla nažhavená víc,“ věří kouč. Takhle ji pořádně nabudil až v polovině soutěže, kdy byla mimo medailové pozice s výkonem pod 55 metrů. „Nebudu skrývat, dostala vynadáno. Viděla video a začala mi věřit, že jsem rozčílený důvodně,“ popisoval Sekerák možná zlomový bod finále.
Dvaadvacetileté oštěpařce nasupený výraz kouče skutečně pomohl. „Většinou ty velké výkony padly, ne když mě chválil, ale poté co mi říkal, co to jako předvádím a jestli z něj nedělám…,“ usmívala se.
Dalšími dvěma pokusy se posunula na 58,14 m a stříbrnou pozici. Spadeno měla i na srbskou favoritku Adrianu Vilagošovou. „Slyšel jsem Srby vedle mě, jak si povídají, že hrozí jen Sičaková,“ vyprávěl Sekerák. Ale ideální pokus česká oštěpařka nepředvedla. „Kdyby ho trefila, mohlo to být i 63 metrů,“ je přesvědčený kouč, že mohl padnout i osobní rekord.
V závodě měl navíc cennou pomocnici na dálku. Finále napjatě sledovala hvězda jeho tréninkové skupiny, olympijská vítězka a mistryně světa Haruka Kitagučiová a posílala Sekerákovi videa. Co na tom, že doma v Tokiu měla zrovna půl čtvrté v noci…
„Já viděl Petru zezadu, ale díky videím od Haruky jsem mohl vidět i nedošlapy a další věci. Po závodě gratulovala a psala, že neví, jestli usne, jak to byl velký adrenalin,“ tlumočil kouč. Kitagučiová se vrací do Česka ve středu na Sekerákovu tréninkovou základnu v Domažlicích, odkud pak vyrazí skupina na závěrečné soustředění před světovým šampionátem.
„Tam, kde jsem, jsem jen díky trenérovi a Haruce. Vidím, jak trénuje, funguje, jaký má přístup,“ cení si Sičaková, že se může připravovat po boku nejlepší oštěpařky současnosti. „Přišla jsem k trenérovi se 46 metry s pětistovkou (dorosteneckým oštěpem) a Haruka už házela šedesát, tak byla obrovský vzor a motivace. A pořád je,“ přiznává.
Petra Sičaková se svým koučem Davidem Sekerákem
Teď už je rozdíl jejich osobních rekordů jen zhruba pětimetrový. „Jestli ji někdy porazím? Ona je obrovský závoďák, jen tak se nenechá. Ale já věřím, že se mi to jednou povede,“ usmívá se Sičaková.
Třeba v souboji oštěpů vyrobených jejich koučem. Však i v Bergenu Sičaková vybojovala stříbro s oštěpem v národních barvách ze série Czech Javelin s označením Dana, který jménem i kreslenou postavičkou odkazuje na legendární Danu Zátopkovou, olympijskou vítězku z Helsinek.
„Testovali jsme jich několik, žádné dva oštěpy nejsou úplně stejné, a jeden nám lítal dobře a Petra si ho zamilovala, tak házela s ním,“ líčil Sekerák. „Jen jsem chtěla, aby letěl za šedesát a byl vidět ještě víc,“ přiznávala jeho svěřenkyně.
Další typ oštěpů s názvem Giant Baby podle přezdívky Kitagučiové už má Sekerák certifikovaný, mužské náčiní mu v trénincích zatím testuje i evropský šampion Jakub Vadlejch.
