Článek
Po pondělním večeru mohou letenky do Severní Ameriky objednávat Nizozemci nebo Němci. Už dřív si účast zajistily země jako Uzbekistán, Jordánsko nebo Kapverdy.
Češi po dohrání kvalifikace dál věří, že se k nim připojí. „Měli jsme úkol zůstat na druhém místě ve skupině i ve druhém koši pro los baráže,“ říkal dočasný trenér Jaroslav Köstl a zmínil odvolaného nadřízeného Ivana Haška. „Zvládlo se to, ale větší díl zásluh má Ivan, jenž vedl drtivou část kvalifikace. Úkol splnil.“
Nyní již bývalý kapitán Tomáš Souček ujišťoval: „Druhý koš je velká věc. Hrát doma je vždy jiné.“
Už dost zaniká, že ho s krajany neudržují ve hře o šampionát jen výsledky, ale taky vlídný systém. Češi si naposledy na šampionátu objevili před dvaceti lety, kdy tehdy po kvalifikačních skupinách mělo deset týmů z Evropy garantovaný flek. Šest dalších, včetně nakonec úspěšných Čechů, si koplo o tři volná místa v baráži.
A teď? Po úterku bude mít dvanáct týmů jistotu, šestnáctka dalších bude mít dodatečnou šanci v baráži. V naději a napětí se udržuje víc než polovina kontinentu! Byla by kolosální ostuda, kdyby minimálně mezi čekateli česká vlaječka scházela.
Posun reprezentace? Žalostný
Čechy dělí od šampionátu dva březnové úspěšné zápasy, ale postupu momentálně věří snad jen chorobní optimisté. Výkonnost národního týmu kolísá. Češi neumí zopakovat dva slušné výkony po sobě. Po dobrém představení nastává průšvih.
Loni bídné Euro. Po něm blamáž v Gruzii 1:4. Kvalifikační výbuch 1:5 v Chorvatsku. Před měsícem ještě větší selhání 1:2 na Faerských ostrovech a před týdnem rozpačitá výhra 1:0 se San Marinem, nejhorším týmem světového žebříčku.
Zodpovězte si sami, co reprezentace dokázala a jak se za vlády trenéra Haška (a následně dočasného nástupce Köstla) za poslední dva roky posunula.
Moc ne, viďte?
Fajn, postup do nejvyšší úrovně Ligy národů se dá zmínit, na atraktivní soupeře se snadněji prodají lístky, ale dál jde v podstatě o naleštěné přáteláky. A potom?
Národní tým neobjevil a nepopostrčil vpřed nové osobnosti. Chyběla zábava, výsledky, zřetelný trenérský rukopis. A nakonec si sami reprezentanti na poloprázdném stadionu v Olomouci rozeštvali i ty nejvěrnější fanoušky, kteří je vytrvale podporovali.
Při kanonádě 6:0 s Gibraltarem nebyl český kotel nikterak vulgární. Žádné osobní urážky. Nepáchal výtržnosti, zápas nepřerušila třeba zábavní pyrotechnika. Jen se dotčeným a do sebe zahleděným fotbalistům zdálo, že se při narůstajícím skóre obecenstvo náležitě neraduje a nefandí podle jejich představ.
Proto se rozhodli u jejich sektoru bojkotovat děkovačku.
„Kopání příkopů z jedné nebo druhé strany nikomu nepomůže,“ krčil rameny loučící se trenér Köstl.
Když před pondělní půlnocí hovořil, nepoužíval množné číslo my, ale hovořil o národním týmu. Dobře ví, že jeho náhlá mise u něj končí.
Malér jde i za Nedvědem
Je na vedení svazu a generálním manažerovi reprezentací Pavlu Nedvědovi, aby na jedno z nejexponovanějších trenérských míst v zemi dosadili někoho, kdo Čechy pozvedne.
Ti už dávno vycouvali z širší evropské elity, ale poslední roky má našinec silný dojem, že hrají daleko pod svými možnostmi.
Je ovšem až zarážející, že i 34 dní po Haškově vyhazovu strahovská garnitura netuší, kdo se stane jeho (trvalým) nástupcem. Jen připomeneme, že dřívějšímu vedení v čele s Petrem Fouskem trvalo před dvěma lety přes 40 dní, než si pláclo s Haškem.
Obměněný svaz pod velením Davida Trundy sice převzal reprezentaci bez jasného směru a vize, ale nyní trestuhodně promeškává období, kdy už ji jmenováním právoplatného trenéra mohl vytyčit nebo jasně naznačit. Zatím jen nejkonkrétněji se jeví věta, že se preferuje zahraniční varianta.
To je zatraceně málo!
Škoda, že fotbalová vláda dovede bleskově zareagovat na skandální přístup reprezentantů k fanouškům, ale jejich nadřízeného jim už přes měsíc marně hledá.
Nový kouč si mohl při listopadovém srazu proklepnout reprezentanty, posbírat prvotní poznatky, proti outsiderům vyzkoušet taktické prvky a různá spojení. Kdepak. Kvalifikaci dokončil po povýšení Köstl, jemuž ještě výkonný výbor až na poslední chvíli schvaloval asistenty Rezka s Plašilem.
Baráž? Nejsem zcela rozhodnut, vtipkoval Jaroslav Köstl. S Pavel Nedvědem o své budoucnosti ještě nemluvil. Video: Sport.cz
Novému trenérskému ansámblu svaz svou liknavostí komplikuje nástup do nové práce. Výkonný výbor mu zároveň zařídil, že rovnou bude jmenovat nového kapitána. Svaz Tomáši Součkovi za přístup k fanouškům sebral na nejbližší duel kapitánskou pásku.
Už je také jisté, že nový trenér bude muset z voleje odkoučovat baráž, kde se neodpustí sebemenší zaváhání. A po Nedvědově pondělním vyjádření se zdá, že nový šéf reprezentační střídačky je stejně v nedohlednu.
„Je to trošku složitější proces, musíme zohlednit ekonomickou i sportovní stránku. Nejsme v maximálním souladu, bude to ještě chvilku trvat. Bude to stát práci a musíme se tomu postavit čelem,“ řekl do kamer České televize.
Nedvěd je legenda. Dokázal, co další smrtelník z Česka stěží jen napodobí. Jeho slova mají váhu. Tápání jde ale už i za ním. Na svazovou práci kývl jen několik dní po krachu v Chorvatsku. Musel vědět, že se dřív nebo později bude po novém trenérovi pátrat. Měl tušit, v jakých finančních mantinelech se svaz může pohybovat.
Jenže fotbalové vládě opakovaně přednesl jméno Fatih Terim. Velezkušená kapacita, kterou Nedvěd poznal při společném angažmá v arabském Al-Šababu. Jenže taky sedmdesátník, kterého musíte vyvážit zlatem. A taky emotivní Turek, který jinde v Evropě než v jižanských zemích netrénoval.
Výkonný výbor Nedvědův návrh zatrhl. Zapomeňte i na Jürgena Klinsmanna, který se také skloňoval. Frajery podobného ražení nezlákají do Česka peníze.
Cizinec na lavici. Logická volba i nutnost
Svaz se musí poohlížet typově po jménech jako Polák Marek Papszun v Rakówu nebo Španěl Albert Riera ze slovinského Celje. Zajímaví, ale taky levnější. Na druhou stranu by je svaz musel vyplácet ze smluv a je logické, že by si na Strahov rádi přivedli spolupracovníky, kteří celou změnu logicky prodraží.
„Situace není lehká, ale FAČR se do ní dostal sám. Věděli ekonomickou i sportovní situaci,“ přemítal ve studiu České televize expert Karel Poborský. „Věděli, kolik peněz je potřeba na zahraničního trenéra. Měli si to uvědomit před vyhazovem Ivana Haška. Trošku se to zamotalo, řeší se to ex post a nedělá to dobré jméno českému fotbalu.“
Hledání odhaluje, že český fotbal má nejen nedostatek špičkových plejerů, ale i nouzi o schopné a dosažitelné trenéry v ideálním věku. Z fleku by se mohl přesunout k reprezentaci snad jen Jindřich Trpišovský, který ale nemá zájem a ve Slavii naopak prodlouží kontrakt.
A dál? Martin Hyský snad za pár let. Pánové jako Luboš Kozel nebo Martin Svědík by před nástupem k reprezentaci potřebovali nabrat nějakou zkušenost u mančaftu z elitní české trojky, aby si zvykli na tlak.
Cesta s cizincem na lavici je dobrý nápad i nutnost. Výsledkové rozpaky podtrhují, že se český fotbal měl vydat podobnou cestou zjevně už před dvěma lety. Cizinci přinesou nový pohled a drajv, nejsou zatížení domácím prostředím a nejrůznějšími vazbami. Cizinec na lavici pozvedl fotbalovou Spartu, basketbalovou nebo hokejovou reprezentaci.
Proč nešli hráči ke kotli? Necítili jsme, že jsme spolu. Necítili jsme jednotu ve fandění, reaguje kapitánVideo: Sport.cz
Třeba případ finského odborníka Kariho Jalonena v tuzemských službách ukazuje, že zahraniční trenér může být i vhodnou výplní, než se vyprofiluje silný český nástupce.
Jak dopadne fotbalová repre? Přešlapuje, spíš couvá. Nebaví. Nespojuje, ale rozděluje. Odhání fanoušky.
Fotbal v reprezentačním podání není radost…
... ale BEZradNost.
