Článek
Bude to pro vás výjimečná Zlatá tretra?
Já doufám, že stejná. Když mi řekli, že bude 16., tak jsem viděl hlavně dobrý termín, protože v půlce června je šance na kvalitní výkony i dobré počasí větší. To se zatím potvrzuje, v předprodeji zmizelo zatím nejvíc lístků, už jsme oznámili nějaké zahraniční hvězdy jako Moonovou, Gouta nebo Karalise, chystá se útok na světový rekord na kilometru… Narozeniny budou až na druhém místě, snad to oslavy nebudou zdržovat a přijdou až potom.
Závodil jste někdy v den svých narozenin?
To si vůbec nevybavuju. Já většinou slavím tím, že jsem doma, nechce se mi nikam chodit, nemám to jak někteří lidé, kteří chtějí sezvat co nejvíc kamarádů.
Na druhou stranu se celý život pohybujete mezi atlety, tak je hezké, že mezi nimi můžete strávit i takové jubileum.
Z toho pohledu, že jednou budu vzpomínat, jak to vyšlo na den Tretry, asi ano. Ale záleží, jak to bude vypadat. Ono opravdu tři dny čekáte, jestli všichni přijedou, pak koukáte na nebe, jestli nebude pršet, potom doufáte, že se nepokazí. Takže bývám v den závodu spíše vystresovaný, jestli vyjde počasí a nic se nestane.
Jste už domluvený na pokračování trenérské spolupráce s indickým olympijským vítězem Nírádžem Čoprou?
Ještě ne definitivně, domlouváme se. Bavili jsme o tom, co a jak dělat, on říkal, že by rád třeba na soustředění ještě někam jinam, což bych zase já nemohl zvládat. Brzo to musíme rozseknout. Teď už Nírádž trénoval v Africe, tak jsme si volali.
Z vaší skupiny odešla Nikol Tabačková, která se nyní připravuje s Barborou Špotákovou. Mrzelo vás to? Vždy jste říkal, jak ji po zdravotních problémech ještě chcete dostat do špičky.
U ní je hlavní, aby zůstala zdravá. Tu genetiku nemá úplně nastavenou na oštěp, zranění měla strašně moc. Kdyby zůstala u softballu, asi by byla zdravější, ale zvolila oštěp, který je strašně náročný. Vytrpěla si toho hodně a moc bych jí přál, v sobě to má. Příští rok je mistrovství Evropy, máme až pět holek, které o něj můžou zabojovat.
Jak tedy vypadá vaše současná tréninková skupina?
Trénuju Martina Konečného, navázali jsme na loňskou spolupráci, a manželku. Pak se mi ozývají ještě další, ale už nechci jít cestou velké skupiny, Když jsem trénoval šest lidí, rozdělil jsem si je do skupin, chodil na stadion i v sobotu a neděli, neměl den volna. Už jsem z toho byl trochu unavený. Spíš se dívám do budoucnosti.
Už v minulosti jste naznačoval, že v pozici trenéra vrcholových sportovců můžete po příštím roce skončit.
Uvidíme, je to hra roku, dvou tří. Pak bych spíš viděl svou roli u mladších, vyhledávat nějaké talenty. V tom máme pořád strašně velké nedostatky, moc rychle specifikujeme děti do disciplín. Jsem přesvědčený, že v oštěpu poznám talent rychle a pak to chce mu dát úplné základy. Mě táta také nenutil hned házet oštěpem, ale hrál jsem házenou, dělal sprinty, dynamiku a do toho technické věci. Ty je trenéři kolikrát učí z místa a nevidíte běh. Já bych radši viděl tu živočišnost, když se dítě rozběhne do maximální rychlosti, ví, jak se drží oštěp, a pak ho odhodí. Ale lákají mě i další věci.
Co třeba?
Říkám si, jestli jednou něco nesepsat kolem sportu, co obnáší, jak s ním začít. Bavíme se o obezitě, ale třeba i dospělí si někdy řeknou po Vánocích, jak začnou sportovat, ale pak dělají strašné chyby, kdy z nuly začnou běhat desítky kilometrů, chodit do posilovny, rychle se zničí a odejdou od toho. Neviděl jsem tu žádný systém, strategii, jak se pohybovat v různých věkových skupinách, jak jim dát směr, aby je to bavilo a vydrželi u toho. To by mě bavilo.
Večer se vyhlašuje Sportovec roku, anketa, kterou jste čtyřikrát vyhrál. Jak byste letos hlasoval vy?
Já nikdy nehlasoval ani v Atletovi roku, protože je to hrozně těžké. Z hlediska globálnosti by asi vyhrála Katka (Siniaková). Ale Martin Fuksa a Ester Ledecká vyhráli mistrovství světa… Každý sportovec tu anketu chce vyhrát. Řeknou vám, že jim to nevadí, ale sám si pamatuju, že jsem třeba čekal vítězství v jiném roce, než jsem pak vyhrál. Ale beru to hlavně jako propagaci českého sportu a jeho úspěchů.
Letos bude vidět i atletika, Helena Fibingerová a Imrich Bugár se stanou legendami.
Za to jsem moc rád, i kvůli tomu tam po strašně dlouhé době jdu. Helena mi volala, ať určitě přijdu. Oni dva tam možná už měli být dávno, i dřív než já. Mě vybrali hned, když jsem skončil, tehdy mě to překvapilo, protože se většinou dává taková cena s odstupem. Oni dva jsou sportovními legendami, určitě tam patří.
