Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Velký ohlas měl i oštěp v růžovo-bílém provedení s nápisem Giant Baby, což je přezdívka Kitagučiové. Fotografové se střídali u náčiní, které vyrábí sám Sekerák, jeden z domácích žurnalistů ho pevně tisknul a pak ho předal trenérovi zpět se slovem „Power“ jako by nějakým rituálem chtěl vtisknout sílu oštěpu Kitagučiové.
Nikoho po cestě na stadion ostatně neuvidíte častěji, než tvář 27leté oštěpařky, na plakátech v metru i velkých fotografiích lákajících k návštěvě šampionátu. Však pro pořádající zemi je atletka, která se po většinu roku připravuje v Domažlicích, jasně největší nadějí.
„Moc jsem se těšila. Mistrovství světa zažijete doma jednou za život, tak si chci odvézt hezké vzpomínky. Určitě si to užiju a diváci taky. Doufám, že bude plno na každý závod,“ vyprávěla v krátkém rozhovoru pro české novináře. Na každý blok 67 tisíc diváků nepřijde, ale příští sobota večer s finále oštěpařek je vyprodaná dlouho dopředu.
Další rozhovory s japonskou atletickou hvězdou už se snaží Sekerák omezovat. Jinak by usměvavá oštěpařka nedělala nic jiného… „Říkal jsem její hlavní manažerce, aby to utnuli a už ji nikam nebrali,“ říká kouč, pod jehož vedením Kitagučiová vyhrála prakticky vše, co se v atletickém světě dá.
Do Japonska sehraná dvojice často vyráží, Sekerák tak vidí, jak je jeho svěřenkyně populární v zemi jinak zaslíbené hlavně baseballu, fotbalu, judu či sumu. „Naposledy teď na letišti, kam nám dorazili dva úplně rozflákané oštěpy,“ hořce se kouč pousmál. „Tak jsme to tam řešili a hned si na ni ukazovali: Hele, to je ona,“ vypráví.
Během šampionátu se celý japonský tým uklidil do místního olympijského centra na rozdíl od drtivé většiny výprav, které obývají hlavní týmový hotelu. „Nikdo jiný tam nesmí, což je docela dobré,“ pochvaluje si Sekerák, jenž je sám členem japonského týmu. Jeho česká svěřenkyně Petra Sičaková bydlí poblíž, aby mohli snáze koordinovat tréninky.
Sekerák zároveň díky svým znalostem japonských reálií pomáhá českému týmu. „Posílal jsem jim odjezdy autobusů a informace, jak to funguje s cestou přes rozcvičovací stadion,“ vypráví. A zároveň dobře ví, na co se při šampionátu připravit.
„Japonci mají sport rádi, pořadatelsky to bude famózní. Jen si musí sportovci uvědomit, že když něco nejde, tak to prostě nejde a nesmí hledat žádné kličky. Pravidla Japonci dodržují úplně striktně, pustí vás jen tam, kam můžete,“ hlásí.
Japonská oštěpařka Haruka Kitagučiová při odletu na OH do Paříže se svým trenérem Davidem Sekerákem a kolegyní Petrou Sičakovou
I když jeho svěřenkyně už si troufne roztomile vyprávět v roztomilé češtině, on se do japonštiny zatím nepouští.
„To je fakt špatné. Když jsem tady, rozumím některým slovům, ale jak odjedu domů, tak se to ztrácí. Musel bych tu být rok v kuse,“ přiznává. „Zrovna jsme byli na večeři, Petra si tam dala nějaké vepřové jídlo. Asi patnáctkrát jsem si to zopakoval, abych si ho zapamatoval a už to stejně nevím,“ usmál se.
Klíčové dny pro česko-japonské duo přijdou ve čtvrtek a v pátek. Kitagučiová si při Zlaté tretře v Ostravě přivodila zranění, po něm se vrátila nepovedeným závodem v Lausanne a nezářila ani při finále Diamantové ligy v Curychu, kde skončila šestá za 60,72 m.
„Teď je připravena fyzicky perfektně, ještě je potřeba, aby povolila v hlavě, protože držela ruku v napětí. Ale poslední dvě její házení se mi líbily. Je na dobré cestě a hlavně je bojovník. V Tokiu určitě nedá nikomu nic zadarmo,“ je přesvědčený Sekerák.
Na spolupráci byli domluveni do letošního šampionátu, sobotní finále by tak mohlo být posledním společným podnikem šestileté spolupráce. Bude?
„Ještě jsme se o tom nebavili,“ přiznává. „Ale myslím, že budeme pokračovat, už prodlužujeme papíry na pobyt v Česku, tak je to na dobré cestě. Vrátili jsme se na suprovou vlnu, Haruka je schopná ve spoustě organizačních věcech. Myslím, že z ní bude do budoucna i perfektní trenérka,“ je přesvědčený Sekerák.
