Článek
Máte z takového kroku respekt? Bude to velká změna…
Počítám, že náročné to bude a určitý respekt tam je. Ale převažuje pocit, že se na tu změnu těším, stejně tak na nové lidi i prostředí.
Byla skupina, v níž trénuje halová mistryně světa Lurdes Gloria Manuel či nizozemská hvězda Femke Broedersová-Bolová, jasnou volbou? Nebo jste zvažoval i přesun jen v rámci Česka, či za studiem do USA?
Jasná volba to nebyla, zvažoval jsem víc možností. Ameriku jsem moc nezvažoval, ale trochu se to ve mně pralo, jestli být v Praze nebo je Holandsko ta správná volba. Nakonec jsem se rozhodl pro něj a věřím, že správně.
S Meuwlym jste zažil už před touto sezonou soustředění v Africe. Jenže jste se po pár dnech zranil. To musela být i pro psychiku hodně nepříjemná situace…
Nepříjemné to bylo, ale snášel jsem to docela dobře. Ukázalo mi to, jak skupina funguje, když je člověk zraněný, a na konci soustředění už jsem byl schopný s nimi trénovat v plném režimu. Byl jsem rád, že i tuhle stránku atletického života jsem viděl, i když nechtěně.
Co vás na fungování početné mezinárodní skupiny zaujalo?
Doteď jsem trénoval většinou sám, tak pro mě bylo nové, jak se v tréninku podporují, jak na sebe křičí. Ta skupina je poměrně velká, vždycky máte s kým trénovat a oni dost dbají i na vztahy ve skupině. Bylo by nepříjemné, kdybyste jeli na měsíc na soustředění a s nikým jste se tam neměli rádi.
Je pro vás inspirací i cesta Lurdes Glorie Manuel? Sice první rok v nové skupině byla zraněná, ale letos udělala další obrovský posun.
Jsem určitě vděčný za to, že mi Lu tu cestičku trochu prošlapala. Kdyby neměla takové výsledky, měl bych i to rozhodování složitější.
Meuwly už vám pomohl i k premiéře na mítinku Diamantové ligy. Jaký zážitek byl startovat v Lausanne třeba po boku olympijského vítěze Raie Benjamina?
To byl zážitek, splněný sen. Na Diamantové lize jsem nebyl nikdy ani divák, natož jako atlet. I z první dráhy jsem si to užil a jsem moc šťastný za příležitost vidět, jak se ti nejlepší připravují a rozcvičují, jaké mají rituály. To byla zase další lekce. S některými už jsem se letos utkal, například s Benjaminem jsem běžel poprvé. Ale přišlo mi, že mě všichni vzali v dobrém. Když jsme měli příležitost se po závodě pobavit, bylo to v přátelském duchu.
Jak se vám sleduje další posouvání hranic na vaší trati, když Brazilec Alison dos Santos vylepšil světový rekord už na 45,80? Dá se u něj inspirovat?
Kdyby mi někdo řekl na začátku sezony, že dos Santos zaběhne světový rekord, asi bych moc nevěřil. Ale ten jeho krok mezi překážkami, jeho technika, to je něco neuvěřitelného, na ten závod jsem koukal s otevřenou pusou. Já dávám spíš na vnitřní pocit, jak bych měl běžet, zatím nemám fyzické proporce, abych běhal mezeru na dvanáct kroků.
Trenér Meuwly v rozhovoru pro Sport.cz říkal, že když vydržíte zdravý, mohl byste příští rok pokořit hranici 48 sekund. Ještě vám k ní chybí 59 setin.
Věřím tomu. Myslím, že kdybych měl letos dobré podmínky, hranici 48 sekund bych se přiblížil. Určitě je to cíl a taková brána ke světové elitě.
Jaké máte plány na halovou sezonu? V minulosti jste se věnoval víceboji, podle Meuwlyho v něm ale už závodit nebudete. Takže hladká čtvrtka?
Poslední dvě halové sezony jsem sedmiboj nešel. Chybět mi bude, rád skáču do dálky, do výšky, ale rozhodl jsem se pro tuhle specializaci. Tak mi v hale asi nic jiného než čtvrtka nezbude. (úsměv) Zatím jsem ji běžel jen dvakrát v životě, víc jsme to ještě s trenérem nerozebírali.
