Článek
Vloni na podzim už byla opatrně optimistická, doufala, že dlouhou závodní pauzu ukončí během halové sezony. „Jenže achilovka mi pořád nedovolila trénovat, jak bych si představovala,“ vypráví.
A tak s problémem, který trápí nejednoho atleta, zamířila na sál do motolské nemocnice k profesoru Havlasovi. „Osekali mi výrůstek na patě, který dráždil tu achilovku,“ líčila.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Následovalo šest týdnů o berlích a opatrný návrat k pohybu. „I když se to zdá jako malý výrůstek, tak osekání kosti je celkem bolestivá záležitost, tak to nechci uspěchat,“ vysvětluje 35letá atletka a lituje, že se k tomuto kroku neodhodlala dříve. „Pak bych možná stihla Tokio,“ připomíná vynucenou absenci na své čtvrté olympiádě.
Přesto je odhodlaná se ještě pustit aspoň do částí své rozlučkové sezony. „Jestli nějaká bude, tak bude poslední. Tělo už mi naznačuje, že toho má dost,“ potvrzuje. A připravena je i na variantu, že ji noha už do dalšího závodu nepustí.
„Může se to stát, i když bych si takový konec nepředstavovala. I kdyby to nemělo být na vrcholné akci, aspoň na nějakém závodě bych chtěla zamávat fanouškům, nejlépe v Česku,“ doufá a spřádá plány na další rozvoj své HESU akademie pro mladé atlety.
Ostatně k výchově svých nástupců v Česku má i své kritické připomínky. „Obecně vidím, že je hrozný tlak už od útlého věku na samotný výkon, někteří mládežničtí trenérů se snaží vytlouct maximum z mladých atletů a ti pak trénují strašně moc, když to srovnám se sebou,“ vypráví v Mixzóně Hejnová, která se do světové špičky prosadila už jako dorostenka.
