Článek
MNICHOV (od našeho zpravodaje) – Muži tak navázali na ženské trio Barbora Špotáková, Nikola Ogrodníková, Nikol Tabačková, pro něž vyvrcholí šampionát už v sobotu. Takovou postupovou bilancí se žádná země chlubit nemůže.
Ostrý limit nebyl třeba, druhý pokus vám ale dodal jistotu.
První jsem možná trochu podcenil, zbytečně jsem nabíhal rychle. Druhý jsem hodil skoro až na jistotu a říkal si, že snad to bude stačit…
Jste milovník tepla, ale v pátek se v Mnichově ochladilo a sektor vydatně zkrápěl déšť.
Snad poprvé v životě jsem házel v dlouhých elasťácích, to je co říct. Tak doufám, že je v neděli sundám. Déšť mi vadí míň než ta zima, tu nemám rád. Ale stadión je krásný, i lidi přišli, přestože bylo dopoledne hnusné počasí. Když na finále vysvitne sluníčko, bude i pocitová teplota vyšší, přijde víc lidí…
Víkend bude malým českým oštěpařským festivalem, do finále postoupili tři ženy i tři muži, od těch nejzkušenějších po debutanty Nikol Tabačkovou a Martina Konečného.
Tohle opravdu ukazuje, že jsme oštěpařská velmoc. Nejlepší možný scénář. Jsem hrozně rád, že Nikča i Martin postoupili, protože pro ně je to obrovská škola. Finále je zase pro hlavu něco úplně jiného, tady načerpají obrovské zkušenosti.
Vám také nějaký čas trvalo, než jste začal postupovat do finále velkých akcí, teď už naopak působíte velmi psychicky silný.
Když máte u osobního rekordu skoro 91 metrů, je to výrazně příjemnější než tam mít pořád 89. Ale není to jen výkonností, ale i těmi lety. Tím, že snad osm let objíždím světová a evropská finále, nechybím na žádné Diamantové lize, kterou jsem dvakrát vyhrál celkově… Psychika se samozřejmě lepší věkem, ale pořád pro to dělám maximum, spolupracuju s těmi nejlepšími a ti mi velice pomáhají.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na posledním mistrovství Evropy v Berlíně jste se zdravotně trápil…
Měl jsem měsíc po opichu páteře. Zpětně jsem si až říkal, že jsem možná neměl jezdit, ale na začátku sezony jsem opakovaně házel za 88 metrů, tak nešlo nejet. Sice jsem byl osmý, ale kdo byl u mě nejblíž, věděl, že to byl malý zázrak.
Je vám 31 let. Čím jste starší, tím víc si vážíte, když jste zdravý?
Svatá pravda, to bych vytesal. Když zažijete nějaké zranění, tak v momentě, kdy ho pak nemáte, jste šťastný člověk. Vezměte si Víťu Veselého, pět let byl víceméně mimo, vloni se dal do kupy a v 38 letech začal házet dlouhé hody. Ten by to taky mohl vytesat.
