Článek
Když pětadvacetiletý Ingebrigtsen závodil poprvé po téměř roční pauze a operaci achilovky na mistrovství Evropy v Birminghamu, hned se radoval ze zlata na pět kilometrů. Na kratší ze svých oblíbených tratí zatím zapsal dvě čtvrtá a jedno páté místo.
V Bruselu při finále seriálu, kam dostal divokou kartu, si posunul sezonní maximum na 3:30,52. „S časem jsem celkem spokojený, bylo to lepší než v Curychu,“ začal své hodnocení halový světový rekordman na této trati.
„Ale jinak jsem z toho závodu hodně zklamaný,“ pokračoval Nor, který se tradičně neschovává za diplomatická vyjádření. „Závodil jsem proti bandě zbabělců,“ zkritizoval své soupeře.
Ingebrigtsen byl po odstoupení vodičů v čele, v cílové rovince už nestačil na vítězného Australana Camerona Myerse, Keňana Phanuela Kipkosgeie Koeche a Američana Ethana Stranda. Nepomohl mu ani odvážný skok do cíle.
„Jediný, kdo chtěl závodit, byl Cameron. Všichni jsme vypadali jako loseři, včetně mě,“ vadila mu defenzivní taktika jeho soupeřů. Nejvíc to schytal olympijský šampion z Paříže Cole Hocker, jenž doběhl sedmý.
„Nechal vodiče vyměnit za svého týmového kolegu. Všichni jsme čekali, že tedy poběží za ním, ale jen se schovával. Oklamal nás. Asi byl zraněný, nebo neměl svůj den, ale od této chvíle už nemá na patnáctistovce pozici, aby mohl cokoli měnit nebo o čemkoli rozhodovat,“ zostra se pustil do Američana Hockera. Závod rozbíhal jeho krajan Christian Jackson, za nějž se zařadil právě Ingebrigtsen.
Šanci na odvetu bude mít příští týden při Ultimate Championships v Budapešti, kam Ingebrigtsen rovněž dostal divokou kartu.
