Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - V Tokiu seděl za výškařským sektorem vedle svého někdejšího amerického soupeře a kamaráda Chrise Huffinse. Před čtvrtstoletím stáli společně v Sydney na stupních vítězů i s Estoncem Erkim Noolem, teď jsou v Tokiu všichni v trenérské roli. Během rozcvičení svého svěřence stihl Šebrle i rozhovor pro Sport.cz.
Přímo do Tokia jste se přesunul až v průběhu šampionátu, s Kopeckým jste zůstal co nejdéle na kempu v Iwaki. Dobrý krok? Podobně jste to dělal sám před šampionátem v Ósace.
Úplně stejně a byl to super krok. V Eugene (před třemi lety se Kopecký na poslední chvíli zranil) se Ondra vyzávodil, to čekání bylo strašně dlouhé. Tady jsme byli mimo dění, v pohodové atmosféře. Mistrovství světa na nás dýchlo, až když jsme přijeli, a tak to má být.
Na Japonsko máte skvělé vzpomínky, tady jste zažil výrazné momenty své kariéry.
To je pravda, doufám, že to bude pokračovat. Ne úplně v medailích, ty budou vysoko, ale když Ondra udělá víc než v Polsku (8253 bodů), bude to po loňském roce super. A osobní rekord (8310 b.) by byl třešnička. Mistrovství světa není snadný závod, v neděli se začíná brzo ráno, přejezdy z rozcvičovacího stadionu jsou strašidelné.
Máte Japonsko v oblibě?
Miluju ho. Vyhovuje mi mentalita, jak jsou příjemní. Jídlo je fantastické, kultura taky. Jsem tu potřetí a vždycky sem pojedu rád.
Stihl jste v Iwaki poznat i něco jiného než hotel a stadion?
Tím, že jsme měli do závodu spoustu času, mohli jsme se podívat do vesničky, kde cvičí samuraje, to bylo neuvěřitelné. Vidíte tam, jak žijí od malých po dospělé, ta atmosféra na vás dýchne. Pak jsme se byli podívat ve Fukušimě u elektrárny, to bylo také zajímavé, jak je to vybydlené a okolí zarůstá, ty měřiče radiace jsou tam strašidelné…
Po přesunu na hotel, kde bydlí všechny výpravy, jste jistě potkal spoustu starých známých.
Hlavně tady Chrise, který s námi chvíli trénoval u Zdeňka Váni. Hned mi říkal jednu frázi v češtině, kterou nebudu zveřejňovat, ale zjevně si ty největší blbosti, co jsme ho naučili, pořád pamatuje. (směje se)
Jak už jste se sžil s rolí trenéra vy? Pořád se na tribuně stresujete, nebo jste si zvyknul?
Nezvyknul. Už při trénincích jsem byl nervózní, protože Ondrovi trvala aklimatizace déle, ale od středy už zase lítal. Pak jsem byl nervózní před stovkou, když ulil první start, trochu to ze mě spadlo na kouli, ale výška byly zase nervy. A teď už budou pořád…
Kopecký čekal rok a třičtvrtě než opět dokončí desetiboj, problémy s kotníkem, který si poranil při tyči, se vlekly. Nebál jste se, aby se vůbec vrátil do formy?
Bál jsem se, hlavně celou letošní halu. Tréninky nebyly ideální, noha ho omezovala při skocích, lepšilo se to jen pomalu. Ale venku už byl plně připravený, protože základ jsme na podzim naběhali kvalitně.
Když pak při mistrovství republiky zvítězil a konečně zase dokončil desetiboj, sám říkal, že to bylo emotivní i pro vás.
Bylo to emotivní, přece jen jsme spolu začali před třemi a půl lety. Já podle tréninků věděl, že to bude dobré, směřovali jsme to k závodům v Polsku, kde přidal dalších 200 bodů. Má ještě na víc, rychlost je pořád ovlivněná tím, že rok nezávodil, snad se zase vrátí k časům kolem 10,90, jaké běhal před zraněním.
I druhý český desetibojař v Tokiu Vilém Stráský patřil ještě v zimě do vaší skupiny, pak přešel k trenérovi Josefu Karasovi. Mrzelo vás to?
Bylo to pro mě překvapivé. Šel nahoru, udělal si osobák, dalo se čekat, že venku bude ještě lepší. Takže jasně, mrzelo. Ale zaměřil jsem se na Ondru a Adama (Havlíčka), který je hodně nadějný, ale má do toho školu. Kluci si sedli, vrátil se Fanda Doubek (bývalý juniorský mistr světa), ale na Dukle úvazek nedostane, tak musí pracovat, aby se uživil. Potřeboval bych ještě jednoho dva kluky, aby s nimi mohli běhat.
Umíte si představit trénovat i ženu vícebojařku?
Asi ne. Toho času moc nemám a věnuju klukům sto procent. Jsem tam od rána do večera, k tomu moderování v televizi, s osobním životem je to složitější. Pro mě by to byla obrovská výzva, trénink, který mám od Vaňouse i Dály (Kupky), by stoprocentně fungoval i na ženskou. Ale musel bych jinak přemýšlet, psát jiné tréninky, což zase zaberou spoustu času… Takže zatím ne.
