Hlavní obsah

Triumf před narvanou halou, pak i pocit křivdy. Zařízli nás jako podsvinčata, vzpomíná manažer legendárního týmu

2. 4. 2020 15:41

To byla jízda! Pouhých třináct let po vzniku klubu dokázaly basketbalistky Gambrinusu Brno vyhrát prestižní Evropskou ligu. Na kontinentální klubový trůn dosedly 2. dubna 2006 a tehdejší manažer Brňanek Jiří Hamza, současný šéf Českého svazu biatlonu, má dodnes vzpomínky na historický úspěch jako živé. A nejen on.

Foto: Petr Horník, Právo

Bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš předává na archivním snímku ocenění legendárnímu trenérovi zlatého týmu Janu Bobrovskému.Foto: Petr Horník, Právo

Článek

Dokázal tehdy sehnat pro klub i na dnešní poměry ohromující sumu šedesát milionů korun na jednu sezonu, přilákat do Brna nejlepší české hráčky a kádr vyšperkovat kvalitními cizinkami. Tento mix "Žabinám", jak se podle městské části Brna klubu vždy říkalo, přinesl úspěch, který se už neopakoval.

Hamza jako manažer a legendární Jan Bobrovský jako trenér stáli u zrodu klubu v roce 1993 a jejich cílem a snahou bylo vybudovat silný tým. Podařilo se jim to během několika let. V roce 1995 přišla zkušená Irma Valová a z Litvy Loreta Berukstieneová. Další skvělé hráčky zamířily do Žabin v následujících sezonách. "Tak začala naše éra, která vyústila až v zisk prvenství v Evropské lize," vzpomínal v rozhovoru s ČTK Hamza, který letos v srpnu oslaví padesátiny.

Na začátku tohoto století se pak v Brně zformovala zlatá generace českého ženského basketbalu. "Holky, které do Brna přišly, byly v nejlepších basketbalových letech. Jana Veselá, Eva Vítečková, Ivana Večeřová, Hanka Machová... Trefili jsme se (při výběru zahraničních posil) do Američanky DeLishy Miltonové-Jonesové a také do její krajanky Nykeshy Salesové," vyjmenoval Hamza slavné hráčky tehdejší éry Žabin. Do zlatého kádru z roku 2006 patřily také Slovenky Zuzana Žirková a Alena Kováčová a domácí hráčky Petra Kulichová, Michala Hartigová a Romana Hejdová.

Právě Salesová byla klíčovým jazýčkem na vahách v historickém finále Euroligy proti Samaře (68:54). Výkony americké rozehrávačky či křídelní hráčky zůstávaly celou sezonu za očekáváním, ale finále rozhodla. Byla v něm nejlepší střelkyní.

"Věděl jsem, že její čas přijde. Trenér Bobrovský si mě před finálovým turnajem dobíral, že už na to má jen dva zápasy. A vyšlo to," řekl Hamza s vítězoslavným úsměvem na tváři. "Úspěch to byl o to větší, že jsme jej dosáhli doma, před narvanou halou. Takových zápasů člověk za kariéru moc neprožije," prohlásil.

Byla to tehdy pátá účast "Žabin" ve Final Four, poprvé korunovaná titulem. "My jsme už o rok dříve měli krůček k vítězství. Právě v Samaře. Ve finále jsme tam vedli o hodně bodů, ale pak nás neskutečně zařízli ukrajinští rozhodčí. Po zápase před námi doslova utekli a ani nám ruce nepodali. Zařízli nás jako podsvinčata," vzpomínal Hamza na finálovou porážku 66:69.

Už před čtrnácti lety totiž platilo, že finanční možnosti ruských klubů daleko převyšovaly ty české. A o těch sportovně-politických ani nemluvě. "My jsme hospodařili s rozpočtem mezi 55 a 60 miliony korun, to bylo naše maximum," vyčíslil Hamza, jak velkou částku musel sehnat, aby vytvořil v Evropě konkurenceschopný klub. "Pokud u nás nejlepší hráčky braly třeba patnáct tisíc dolarů za měsíc, tak pro ruské kluby nebyl problém je i pětkrát přeplatit," přiblížil Hamza situaci v tehdejším ženském klubovém basketbalu.

Zhruba půl roku před brněnským triumfem získal rovněž pod vedením trenéra Bobrovského český národní tým titul mistryň Evropy. A Hamza u toho byl jako manažer reprezentace. "Těžko se to srovnává, spíš bych tam hledal společné znaky. Třeba to, že jak Žabiny, tak i reprezentaci jsme budovali dlouhodobě. Já jako manažer a Honza Bobrovský jako trenér. Družstva se tak výrazně nelišila, akorát v Brně jsme měli pár cizinek navíc," konstatoval Hamza.

Tehdejší situaci také porovnal se současností, kdy domácímu basketbalu vévodí pražský USK, vítěz Evropské ligy z roku 2015. A rozdíl vidí obrovský. Kádr USK totiž stojí na zahraničních hráčkách, což podle Hamzy nemá pro reprezentaci absolutně žádný přínos a hodnotu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Jiří HamzaFoto: Vlastimil Vacek, Právo

"Proto je český ženský basketbal tam, kde je," komentoval Hamza aktuální pozici ženského basketbalu, který se na posledních třech evropských šampionátech nevešel do první desítky v konečném pořadí. Předtím v ní od roku 1995 nechyběl ani jednou. Po třech startech za sebou a zisku stříbra na domácím šampionátu v Karlových Varech v roce 2010 se také nekvalifikoval na předloňské mistrovství světa, a to kvůli neúspěchu na domácím ME.

To už u toho Hamza dávno nebyl, basketbalovou kapitolu uzavřel v roce 2009 po sporech s brněnskou radnicí. "Byl jsem v tom kolotoči sedmnáct let. Hrozně rád na to vzpomínám, ale zároveň říkám, že některé lidi, kteří mě tehdy sestřelili, už nechci potkat. Šlo hlavně o lidi z Brna, nikoliv z Prahy. Tak to ale v životě chodí," konstatoval Hamza. Basketbal nyní sleduje hlavně proto, že dcera Eliška jde ve stopách své matky Romany, která jako rozehrávačka pod dívčím jménem Janálová stála u zrodu slavné éry Žabin.

Reklama

Související témata:
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •