Hlavní obsah

Bez sukně a bos, nenatloukl nos. Velká Kunratická poprvé

Tomáš ZahálkaSport.cz
26. 11. 2016 8:21

Na Velkou Kunratickou není lehké se dostat, po pár minutách bývá vyprodáno. Běhám nějaký ten pátek a ještě jsem ji nezkoušel. Pověřil jsem tentokrát ségru Martu a jí se povedlo registraci naklikat. Bezva, jde se na 83. ročník! V sobotu před událostí jsem si pohodově s batohem zaběhl 30 kilometrů po lehce zasněžených kopečcích kolem Prahy. Než přijel vlak, setmělo se, tak zkouším ještě čelovku v kopcích nad Zbraslaví. Kupodivu jsem trefil zpátky na nádraží a nikde se nepřerazil.

Foto: archiv autora, Sport.cz

Velká Kunratická: Přepočítejte si startovné předem na pozdější reklamace nebude brán opožděný start! Foto: archiv autora, Sport.cz

Článek
Fotogalerie

Přiznám se, že v mrazivé neděli jsem přemýšlel, v jakých botách vlastně Kunratickou běžet. Jdu na start a náhle mě zdraví reflexní terapeut Július Pataky. Říká, že už má bosky odběhnuto za 20:39. Tak to asi líp nedám, říkám, ale o obutí je rozhodnuto. Na tomto závodě jako jednom z mála není úschovna. Tak to jako ostatní risknu a nechám batoh u stromu.

Startuje se intervalově po dvojicích, start na mě vychází ve 12:23. Běžíme, koukám, kudy vlastně. Soupeř to říznul doleva, tak jo. Překonávám bahno a už mírně stoupáme. Kratší rovinka, obtočím se rukou kolem stromu a šup dolů. Beru to bosky po kamenech a kořenech, tak trochu zbytečně opatrně. V potoce jsou na dně šutry, neodvážím se tam přímo skočit, jako ostatní. Jeden běžec prohodí, jestli náhodou nechci přenést.

A už se blíží vrchol závodu, výběh na Hrádek. Tedy výplaz po šutrech. Doplním, že dle rady Ondry, aby nebylo vidět zespoda pod kilt, jsem zvolil tentokrát kraťasy. Držím se občas v mých obyčejných rukavicích lana. Rukavice po něm kloužou, tak by bylo lepší je asi zahodit. Upřímně, čekal jsem, že to bude mnohem, mnohem horší. Ťapky v pohodě, ale asi pět vteřin popadám dech. Zatáčka a zase seběh, chvíli se i dolů přidržuji lana a pak to pustím. Pozor, běžím a nejde to zastavit, začíná předbíhání. Ještě jeden potok, příjemné to osvěžení. Kilometr za mnou, ufff. Kdyby trať pokračovala takhle dál, je to závod na půlhodiny. Než se chodidla zahřejí, nevnímám, jak hrubý asfalt je, a letím.

Poslední kopec, přes kořeny. Ke konci se už nenechávám moc předbíhat, beru tři závodníky. Dle rady zkušenějších to prostě rozbíhám. Následuje kilometrová rovinka lesem, kde se i naboso dá slušně svištět a předbíhat. To by se za dvacet minut mohlo dát stihnout, říkám si. Poslední seběh, v mírně nakloněném svahu, trochu zpomalím. A následuje cílová rovinka, vlítnu tam. Čas se zastavil na 19:44. Prostě spíš běh na pohodu, když v cíli ani nejsem mrtvej.

Radši z cílové rovinky ze studeného údolí přecházím na sluníčko, prohřát chodidla. Mají krásnou, řekněme módní podrážku z hlíny. Abych nezapomněl, bosky běžel ještě chirurg Tomáš Šebek, za pěkných 17:55. Mám tedy pro příště co překonávat.

Reklama

Sdílejte článek