49 let! Nezastavitelná žena si jde pro rekord

Svůj první profesionální zápas si střihla ve 46 letech a od té doby stihla celkem devět bitev (5-4). Švýcarská zápasnice Misteliová tak jednoznačně ukazuje, že věk je jen číslo. Její neobvyklý příběh navíc bude pokračovat právě na galavečeru Oktagonu v Hannoveru, kde zaútočí na další šokující triumf.

Ano, byla jsem překvapená. Především mě ale těší, že se mi Oktagon po více než roce konečně znovu ozval.

Bylo opravdu skvělé znovu vidět tolik známých a přátelských tváří. Zápasila jsem tam už několikrát a upřímně to tam na mě působí jako jedna velká rodina. A tím, že jsem navíc vyhrála, je ten zážitek ještě o to lepší.

Jsem ráda, že mám příležitost bojovat v tak velké organizaci. Bylo to poměrně dlouhé období – přes rok –,kdy jsem i přes smlouvu neměla žádné zprávy, takže o to víc mě těší, že se teď věci zase dávají do pohybu. Těším se na zápasy a na to, že se budu moct naplno soustředit na to, co umím nejlépe.

Já téměř pořád bojuji proti mladším soupeřkám, takže to pro mě není nic nového. V tomhle sportu zkrátka není mnoho padesátiletých žen, takže jsem si na to už zvykla.

Pokud máte na mysli to, že pracuji na plný úvazek a zároveň studuji, tak ano – může to být náročné. Pokud jde o můj věk, tam problém nevidím. Trénuji každý den se svým týmem, často i s většími a těžšími sparing partnery, jednoduše proto, že tenhle sport miluji. Příprava na zápas je někdy složitější na organizaci kvůli práci a zkouškám, ale zvládám to poměrně dobře. Chce to jen dobré plánování.

Myslím, že to pro spoustu lidí může znít trochu nudně. Každý den vstávám v pět ráno a většinou si jdu před prací zaběhat. Moje děti jsou už mladí dospělí – studují nebo pracují, takže jsou hodně samostatné. Myslím si, že jsem vychovala tři laskavé, pohodové a nohama na zemi stojící lidi. Každý den také mluvím se svými rodiči a snažím se být dobrou dcerou. Co se týče mé práce, ta je pro mě hodně důležitá. Pracuji s teenagery ve věku 12 až 18 let, kteří se sami rozhodnou trávit svůj volný čas se mnou, a toho si velmi vážím. Často je to velká zábava, ale zároveň i smysluplné, obzvlášť když mohu podpořit mladé lidi, kteří řeší šikanu, problémy doma nebo duševní zdraví.

Je to tak. Po práci chodím do gymu trénovat – wrestling, grappling, thajský box nebo MMA. Většinou jdu spát kolem desáté večer. Takže ano, možná je to trochu strukturované, ale mně to takhle vyhovuje.

To je dobrá otázka. Nikdy jsem nebyla stereotypní žena a jen málokdy jsem dělala to, co se ode mě očekávalo. Myslím, že se na tom nic nezměnilo. Tenhle sport prostě miluju a vždycky jsem si ráda věci dělala po svém.

To není moje hlavní motivace. Mám práci na plný úvazek, takže mám to štěstí, že k tomu mohu i bojovat, protože to opravdu miluji. Ale je jasné, že mi nevadí dostávat peníze i za zápasy.

Upřímně, nejsem si jistá, zda je to něco, na co bych měla být hrdá, nebo se kvůli tomu cítit trochu trapně. To nechám na posouzení ostatních. (smích)

Možná je ta nejjednodušší odpověď: dokud mě to bude dělat šťastnou a moje tělo mi to dovolí. Baví mě to, co dělám, a je skvělé vidět, že existují bojovníci, kteří dokážou být dlouhodobě úspěšní.

Je pro mě velká čest postavit se tak zkušené bojovnici. Viděla jsem ji zápasit v UFC, takže si této příležitosti opravdu vážím. Na tuhle výzvu jsem ale připravená.