Článek
Jak se blíží termín zápasu, máte ho v hlavě stále víc?
Nepřipouštím si to nijak zvlášť. O tom zápase vím už dlouho a celou dobu se na něj poctivě připravuju. Jedu krok po kroku podle plánu a ty poslední týdny už budou jenom vrchol přípravy. Soustředím se hlavně na trénink, gameplan a na věci, které budu ve fightu dělat. Mám už za sebou tolik zápasů, že nemám důvod se tím stresovat.
Co vám nejvíc pomáhá vypnout hlavu od myšlenek na zápas?
Mám spoustu jiných věcí, na které člověk musí myslet. Hlavně mám rodinu a svůj sportovní a rodinný život umím dobře oddělit. Když jsem doma s nimi, vůbec nepřemýšlím o tréninku, zápase ani o ničem, co s tím souvisí.
Dokážete být doma klidný i v období těsně před bojem?
Jasně, nijak zvlášť to neprožívám. Samozřejmě, když je člověk na dietě, má občas o něco horší náladu, takže se musím víc nadchnout do některých věcí.
Přijdete mi jako maximálně klidný člověk. Umíte se vůbec naštvat?
Ale jo, například když mám hlad, nebo se s přítelkyní občas neshodneme v chodu domácnosti. To člověka trochu nastartuje. Ty emoce se ale snažím kontrolovat a zůstat konstantně v klidu. Nějaké řvaní nebo nadávání mě nechává chladným. Vím, že nejsem řvavý typ, a že jím nikdy nebudu.
V O2 areně se můžete stát šampionem muší váhy. Jak vám zápas může změnit život?
Určitě mě posune ve všech směrech. Byl bych aktuálně jediný český šampion, což je obrovská vizitka. Navíc můžu porazit nejlepšího zápasníka v Oktagonu. Bude to další významné prvenství a může mě posunout mediálně, sponzorsky i v dalších oblastech.
Cítíte proto i větší tlak než třeba před předchozím duelem?
Vůbec, cítím se stejně jako před minulým zápasem. Užívám si vše kolem, plním mediální povinnosti, jak jen to jde. Vím, že k tomu patří a je to potřeba. Dělám to na maximum, ale žádný tlak na mě nepůsobí. Mám za sebou tolik zápasů a přečetl spoustu odborné literatury o mindsetu a osobním rozvoji, že není důvod být pod tlakem. Jdu si to prostě užít. Pro tento sport jsem udělal tolik, že nějaký tlak pro mě nic neznamená.
Další výhodou je, že na turnaj pojedete jen pár hodin, místo abyste týdny před zápasem létal do zámoří jako v minulosti v UFC, viďte?
Určitě je to lepší, nemusím řešit jetlag a další komplikace, které s tím souvisí. Výpravy do Ameriky bývaly hodně finančně náročné, pokud chtěl člověk odletět dřív, musel si vzít 100–150 tisíc ze svého, aby vůbec cesta proběhla. V tomhle směru je to příjemné, o to víc můžu teď trávit čas tady cíleně se všemi trenéry, se kterými potřebuji.
Teď se na zápas mimo jiné připravujete na Slovensku. Jak vznikl nápad jet právě tam?
Když jsem přemýšlel, kam vyrazit a měl v hlavě pár kluků, kteří by mohli být stylisticky podobní mému soupeři, nejvíc mi z toho vyšel Tomáš Deák. Je to excelentní bojovník, chce vás vypnout i na tréninku a zápasí v Rusku, kde byl několikanásobným šampionem. A pokud chce člověk porazit opravdu kvalitního „Rusa“, musí trénovat s lidmi, kteří takhle zápasí, a osahat si to přímo v gymu.
Radost Davida Dvořáka poté, co dokázal v Hannoveru knokautovat Mohammeda Walida.
Je pro vás těžké najít vhodné sparing partnery v Česku a na Slovensku? Příliš kvalitních bojovníků v muší váze tu totiž není.
Samozřejmě, ale já nehledám muší váhy, ale spíš bantam a pérovou, aby ti kluci měli rychlost a zároveň byli těžší. Všichni bojovníci, se kterými trénuji, mají minimálně šest kilo navíc, někteří i víc. Se všemi si hodně máknu, obzvlášť když trénuji s elitním bojovníkem, jako je Tomáš, který patří k evropské špičce.
Nelákalo by vás zkusit zápas v jiné váhové kategorii?
Absolutně ne, nemám k tomu nejmenší důvod. Pro mě by to bylo zbytečné riziko. Váhu vždy dokážu shodit, za celých sedmnáct let kariéry jsem s ní neměl žádný problém. Proč tedy měnit něco, co funguje? Kdyby šlo o bare knuckle zápas (bez rukavic), pak bych byl ochotný něco takového zvažovat. Stejně tak při boxerském zápase. V profesionálním MMA na nejvyšší úrovni to ale pro mě nemá smysl.
Ani kdybyste byl natolik dominantní šampion v muší váze, že by bylo těžké najít soupeře?
Kdyby organizátoři přišli a nabídli mi zápas v bantamu s tím, že mi za něj dají čtyřikrát více peněz než teď, tak bych o tom asi uvažoval. Ale pokud by šlo všechno podle stávající smlouvy, nemám žádnou motivaci něco měnit. Pokud by ty peníze ale nabídli, tak bych to hodně zvažoval.
Máte během své náročné přípravy čas sledovat i soupeře?
Vůbec mě nezajímá. Ať si dělá, co chce. Je mi jedno, kde a s kým trénuje. Když se podíváte na jeho zápasy za poslední čtyři roky, spousta sekvencí se stále opakuje. Teď určitě přijde s něčím novým a má mě nakoukaného. My ale víme, co budeme dělat. Během zápasu se dokážu adaptovat.
Nemrzí vás, že si na rozdíl od některých jiných bojovníků nemůžete se soupeřem kvůli jazykové bariéře sednout k jednomu stolu a vést třeba třicetiminutovou debatu v rámci série Tváří v tvář?
Marketingově by to bylo zajímavé, ale když je tu Žumagulov, který je nejlepší v Oktagonu, ale nejede PR věci, tak s tím nemohu nic udělat. Uvidíme se jen na předzápasových tiskovkách. Teď se snažím dělat co nejvíc PR věcí já, abych pomáhal Oktagonu zápas propagovat.
Není škoda, že tomu nejde víc naproti?
Je, tomu zápasu to nepomůže, natož jemu. Je sám proti sobě. Je to ale tak, jak to je. Já se na to příliš nesoustředím. Až ho porazím, tak budu já ten šampion, který bude promovat mojí první obhajobu, aby o tom bylo co nejvíc slyšet.
